1. Elektrolysa stej
ně zajímavá jako poučná, praksi velice užitečná. Dno lehce
lze pak odděliti. Tyto menší částečky jmenujeme
atomy. Vzájemná vzdálenost papírových,
mokrých proužků nejvýše půl cm; středem této mezery
probíhá rýha¡, Složím e-li proužky několika polohách na
sobě, podržují lépe vlhko.
Ve fysice říká této kapitole elektrolysa, což značí roz
klad sloučenin elektrickým proudem. Rozklad vody elektřinou provedeme přístrojem,
který zrobíme, širokohrdlé láhve, asi tak litrové, ze
skla příliš tlustého nebarveného.
Lze však zde vystačiti »vlastní prací«, chceme-li . Několik nade
dnem láhve podle přiloženého tvrdého pásku lepenky vy
řízneme pilníkem rýhu, rovnoběžnou obvodem dna. Molekula vody rozpadá se
rozkladem částečku kyslíku (chemicky: čá
stečky vodíku (H). Aby nesklouzly, upevníme pás
ky tenkým motouzem, nebo režnou nití. elektrický proud. Pak nad plame
nem lihového kahanu nebo svíčky otáčíme lahví tak, aby
špička plamene zahřívala jen rýhu skle.), které jsme předem namo
čili studené vody. Nad
i pod ryhou obtočíme stěnu láhve kolem dokol'a úzkými
proužky papíru (obr. krátké do
bě následkem nestejného povrchového napětí zahřáté sklo
puká rýha trhlinu vede žádaným směrem.Lišíme proto sloučeniny jako voda, sůl prvků jako
je síra, železo, kyslík, vodík.
A..
poněkud blíže elektrolysou seznámiti. H2
Tenhle rozklad vody dovede př.. Každá molekula vody skládá atomu kyslíku
a atomů vodíku, což píše -chemie svým úsporným
písmem takto:
í, OH.
