poněkud blíže elektrolysou seznámiti. Elektrolysa stej
ně zajímavá jako poučná, praksi velice užitečná.), které jsme předem namo
čili studené vody. krátké do
bě následkem nestejného povrchového napětí zahřáté sklo
puká rýha trhlinu vede žádaným směrem.. Tyto menší částečky jmenujeme
atomy. Dno lehce
lze pak odděliti. elektrický proud. Molekula vody rozpadá se
rozkladem částečku kyslíku (chemicky: čá
stečky vodíku (H). Aby nesklouzly, upevníme pás
ky tenkým motouzem, nebo režnou nití. Každá molekula vody skládá atomu kyslíku
a atomů vodíku, což píše -chemie svým úsporným
písmem takto:
í, OH.
Ve fysice říká této kapitole elektrolysa, což značí roz
klad sloučenin elektrickým proudem.Lišíme proto sloučeniny jako voda, sůl prvků jako
je síra, železo, kyslík, vodík. Pak nad plame
nem lihového kahanu nebo svíčky otáčíme lahví tak, aby
špička plamene zahřívala jen rýhu skle. 1. H2
Tenhle rozklad vody dovede př.
Lze však zde vystačiti »vlastní prací«, chceme-li . Několik nade
dnem láhve podle přiloženého tvrdého pásku lepenky vy
řízneme pilníkem rýhu, rovnoběžnou obvodem dna. Rozklad vody elektřinou provedeme přístrojem,
který zrobíme, širokohrdlé láhve, asi tak litrové, ze
skla příliš tlustého nebarveného. Nad
i pod ryhou obtočíme stěnu láhve kolem dokol'a úzkými
proužky papíru (obr.
.
A. Vzájemná vzdálenost papírových,
mokrých proužků nejvýše půl cm; středem této mezery
probíhá rýha¡, Složím e-li proužky několika polohách na
sobě, podržují lépe vlhko.
