položíme vhodne zahnuté 11a okraje nádobky, aby byly
vodivými oporami pro anodu pro kathodu příč
kám konce vedení buď svorkami upevníme, nebo prostě
příletujeme. Vodu destilovanou může sice nahradíti voda převaře-
ná nebo dešťová, ale prvá nejvhodnější. železný předmět poměditi, na
plníme nádobku desetiprocentním roztokem modré skali
ce; příčku, která prodlužuje záporný pól, zavěsíme ne>-'
bo jen přitlačíme železný předmět, jenž stává tak ka<-
thodou, druhou příčku pověsíme ovšem vodivě,
na kovovém závěsu měděnou desku plechovou jako ano
du, aby kyselina sírová, vlastně radikál SO4 anody mě
děné vzal, rozkladem modré skalice vyloučením mě
di kathodě přišel. Častými pokusy nasbíráme tom hoj
ně zkušeností, jež vždy přinášejí nové, zajímavé poznatky. Trvá-li lázni déle, povlak kovo
vý vydatnější, ale lesk zmizí, pak ovšem třeba
předměty vyleštiti.
První zkušeností, kterou učiníme, poznání, zdar
pokovování prvé řadě podmíněn chemicky čistým
materiálem, kterého lázeň připravujeme. Tím dána doba, kterou předmět
ponecháváme lázni.
Záleží na- tom, jak vzdáleny jsou sebe elektrody
v lázni.
Chceme-li nyní na, př. Také za. Proto vyloučenou mědí ne
má ztratiti lesku. Tak pro deseticentimetrovou vzdálenost těchto
elektrod doporučuje prakse napětí 1*5 voltu dm2 plo
21
. Vždy dobře předem pomocí papírku fe-
nolftaleinového póly vedení přesně urěiti. Modrá skali
ce býti prosta železa, kyselina sírová, kterou vodivost
elektrolytu zvyšujeme, nemá obsahovati ani stopy arse
nu.
Nej častěji předmět upravíme lázně tak, jakým
má zůstati, bude pokoven. anodu
vezmeme měděný plech čistý, bez měděnky. Pak stačí zapnouti proud kratič
kou poměrně dobu, aby pomědění nastalo
