Častými pokusy nasbíráme tom hoj
ně zkušeností, jež vždy přinášejí nové, zajímavé poznatky. Vždy dobře předem pomocí papírku fe-
nolftaleinového póly vedení přesně urěiti. Tak pro deseticentimetrovou vzdálenost těchto
elektrod doporučuje prakse napětí 1*5 voltu dm2 plo
21
. Trvá-li lázni déle, povlak kovo
vý vydatnější, ale lesk zmizí, pak ovšem třeba
předměty vyleštiti.
Nej častěji předmět upravíme lázně tak, jakým
má zůstati, bude pokoven.
První zkušeností, kterou učiníme, poznání, zdar
pokovování prvé řadě podmíněn chemicky čistým
materiálem, kterého lázeň připravujeme. Vodu destilovanou může sice nahradíti voda převaře-
ná nebo dešťová, ale prvá nejvhodnější. anodu
vezmeme měděný plech čistý, bez měděnky.
Záleží na- tom, jak vzdáleny jsou sebe elektrody
v lázni. Modrá skali
ce býti prosta železa, kyselina sírová, kterou vodivost
elektrolytu zvyšujeme, nemá obsahovati ani stopy arse
nu. železný předmět poměditi, na
plníme nádobku desetiprocentním roztokem modré skali
ce; příčku, která prodlužuje záporný pól, zavěsíme ne>-'
bo jen přitlačíme železný předmět, jenž stává tak ka<-
thodou, druhou příčku pověsíme ovšem vodivě,
na kovovém závěsu měděnou desku plechovou jako ano
du, aby kyselina sírová, vlastně radikál SO4 anody mě
děné vzal, rozkladem modré skalice vyloučením mě
di kathodě přišel.položíme vhodne zahnuté 11a okraje nádobky, aby byly
vodivými oporami pro anodu pro kathodu příč
kám konce vedení buď svorkami upevníme, nebo prostě
příletujeme. Proto vyloučenou mědí ne
má ztratiti lesku.
Chceme-li nyní na, př. Pak stačí zapnouti proud kratič
kou poměrně dobu, aby pomědění nastalo. Také za. Tím dána doba, kterou předmět
ponecháváme lázni
