Vždy dobře předem pomocí papírku fe-
nolftaleinového póly vedení přesně urěiti. Vodu destilovanou může sice nahradíti voda převaře-
ná nebo dešťová, ale prvá nejvhodnější. Také za. Tím dána doba, kterou předmět
ponecháváme lázni.
Nej častěji předmět upravíme lázně tak, jakým
má zůstati, bude pokoven. Trvá-li lázni déle, povlak kovo
vý vydatnější, ale lesk zmizí, pak ovšem třeba
předměty vyleštiti.položíme vhodne zahnuté 11a okraje nádobky, aby byly
vodivými oporami pro anodu pro kathodu příč
kám konce vedení buď svorkami upevníme, nebo prostě
příletujeme. Pak stačí zapnouti proud kratič
kou poměrně dobu, aby pomědění nastalo. anodu
vezmeme měděný plech čistý, bez měděnky. Proto vyloučenou mědí ne
má ztratiti lesku.
Záleží na- tom, jak vzdáleny jsou sebe elektrody
v lázni. Častými pokusy nasbíráme tom hoj
ně zkušeností, jež vždy přinášejí nové, zajímavé poznatky. Modrá skali
ce býti prosta železa, kyselina sírová, kterou vodivost
elektrolytu zvyšujeme, nemá obsahovati ani stopy arse
nu. železný předmět poměditi, na
plníme nádobku desetiprocentním roztokem modré skali
ce; příčku, která prodlužuje záporný pól, zavěsíme ne>-'
bo jen přitlačíme železný předmět, jenž stává tak ka<-
thodou, druhou příčku pověsíme ovšem vodivě,
na kovovém závěsu měděnou desku plechovou jako ano
du, aby kyselina sírová, vlastně radikál SO4 anody mě
děné vzal, rozkladem modré skalice vyloučením mě
di kathodě přišel.
První zkušeností, kterou učiníme, poznání, zdar
pokovování prvé řadě podmíněn chemicky čistým
materiálem, kterého lázeň připravujeme. Tak pro deseticentimetrovou vzdálenost těchto
elektrod doporučuje prakse napětí 1*5 voltu dm2 plo
21
.
Chceme-li nyní na, př
