B.
19
. Rozklad těchto solí vedl praksi jiné
cesty, stejně zajímavé, jistě velmi užitečné.
Druhé ionty +Cu nesou své kladné náboje kathodě.
1. Naplňme náš přístroj roztokem modré skalice. Má-li povlak býti jemný stejnoměrný, pěkné
barvy, nesmí býti proud velkého napětí. Voda rozloží molekuly modré skalice na
ionty dle rovnice:
CuS04 (k
Radikál —SO* jako Glauberovy soli dává vodí
kem vody kyselinu sírovou uvolňuje vo
dy kyslík jehož vývoj anodě dobře pozorujeme. Sůl kuchyňská, sylvin, soda, potaš, Glauberova
sůl, nichž jsme posud hovořili, jsou soli lehkého kovu
sodíku draslíku. Ale možno elektrolysovat také sole
těžkých kovů. Při použití proudu sítě městské nut
no odporovou žárovkou napětí upraviti. závodech textilních papírnách elek-
trolyséry přípravě bělících louhů nescházejí nikdy.
Protože měď nikterak vodu nepůsobí, vylučuje jako
ryzí, čistý kov na' záporné elektrodě, kterou červeně po-
vléká. Elektrolysují ovšem rozto
ky nasycené.rozkladu chloridu sodného NaCl (kuchyňské soli)
a chloridu draselného KC1 (sylvínu) zakládá elektroly
tická výroba chlorového vápna, vodíku, louhů sodných
a draselných, sloučenin bělících Elektrody bývají že
lezné grafitové (tuhové). zavedení proudu opa
kuje rozklad této železnáté soli podobně jako soli
Glauberovy. Dva, tři články
Leclanchěovy, nebo akkumulatory sebou spojené na
pětím vyhovují. Sledujme
tyto cesty pokusy. dvě, tři kapky kyseliny
sírové učiní roztok vodivějším. Je
to síran měďnatý CuSO«. Silnější proud
vylučuje měď podobě tmavohnědého černého prášku. To
lik zatím ukázkou průmyslovém využití eiektrolysy
