Ale možno elektrolysovat také sole
těžkých kovů. Sledujme
tyto cesty pokusy. Naplňme náš přístroj roztokem modré skalice. Je
to síran měďnatý CuSO«.
B.
19
. závodech textilních papírnách elek-
trolyséry přípravě bělících louhů nescházejí nikdy. Rozklad těchto solí vedl praksi jiné
cesty, stejně zajímavé, jistě velmi užitečné. Má-li povlak býti jemný stejnoměrný, pěkné
barvy, nesmí býti proud velkého napětí. Elektrolysují ovšem rozto
ky nasycené. Při použití proudu sítě městské nut
no odporovou žárovkou napětí upraviti. zavedení proudu opa
kuje rozklad této železnáté soli podobně jako soli
Glauberovy. dvě, tři kapky kyseliny
sírové učiní roztok vodivějším.
Protože měď nikterak vodu nepůsobí, vylučuje jako
ryzí, čistý kov na' záporné elektrodě, kterou červeně po-
vléká. Voda rozloží molekuly modré skalice na
ionty dle rovnice:
CuS04 (k
Radikál —SO* jako Glauberovy soli dává vodí
kem vody kyselinu sírovou uvolňuje vo
dy kyslík jehož vývoj anodě dobře pozorujeme. Silnější proud
vylučuje měď podobě tmavohnědého černého prášku.
Druhé ionty +Cu nesou své kladné náboje kathodě. To
lik zatím ukázkou průmyslovém využití eiektrolysy.
1.rozkladu chloridu sodného NaCl (kuchyňské soli)
a chloridu draselného KC1 (sylvínu) zakládá elektroly
tická výroba chlorového vápna, vodíku, louhů sodných
a draselných, sloučenin bělících Elektrody bývají že
lezné grafitové (tuhové). Dva, tři články
Leclanchěovy, nebo akkumulatory sebou spojené na
pětím vyhovují. Sůl kuchyňská, sylvin, soda, potaš, Glauberova
sůl, nichž jsme posud hovořili, jsou soli lehkého kovu
sodíku draslíku
