Nátron, chemicky Na. Nemůžeme-li náš přístroj elektrolyticky vypraviti
elektrodami platinovými, spokojíme železnými. Stačí, zakoupí-
me-li tyčinku nátronu, který vodě rozpustíme, pak
do nádobky přístroje nalijeme. Pročl Patrně není zde
rozštěpených molekul lihu ionty, bez kterých elektři
na zasátmouti nemůže. Pro
elektrody železné však nutno voliti jiný elektrolyt, pro
tože roztokem kyseliny sírové trpí velice. Vyměňte vodu nádobce přistrojena
vodu různých pramenů přesvědčíte se. Voda dešťová
chová velice podobně jako destilovaná. Třebaže však
neobsahuje látek zemitých, přece jen rozpouští sobě ce
stou kysličník uhličitý, který nikdy vzduchu neschází
a stává tak slabě »vodivou«, elektrolýsy schopnou. Elektrolysa nenastala.OH, štěpí voda ionty
lehkého kovu sodíku nábojem kladným H-Na, ionty
hydroxylu —OH nábojem záporným. hydrolysou přišel, vezme
z vody dle rovnice:
Na OH2 Na.OH ~i_ H,
což znamená, slučuje jednou částí vody znovu na
11
.žárovky podává nám jisté míry zprávu tvrdosti vo
dy, kterou pijeme. zavedení prou
du elektrodám ionty podle svých nábojů směřují ke
sivým pólům.
Ta,ké při tomto uspořádání kathodě hojně uvol
ňují bublinky vodíku, anodě drobnější bublinky kyslí
ku, čehož patrno, roztok nátronu jest dobrým elek
trolytem. Ale odevzdáním kladného nálboje kathodě
úloha sodíku nekončí, kov ka. Není proto každá kapalina, každý
roztok elektrolytem.
Naplníme-li však nádobku přístroje lihem chemicky
čistým zavedeme elektrodám proud, ani kolem elek
trod, a>ni odporové žárovce nepozorujeme nejmeší změ
ny, třebaže prodejní lih určitá procenta vody obsahuje
vždycky.ttodě nevylučuje, pro
tože ihned zapůsobí vodu.
II
