Stačí, zakoupí-
me-li tyčinku nátronu, který vodě rozpustíme, pak
do nádobky přístroje nalijeme. Třebaže však
neobsahuje látek zemitých, přece jen rozpouští sobě ce
stou kysličník uhličitý, který nikdy vzduchu neschází
a stává tak slabě »vodivou«, elektrolýsy schopnou.
Ta,ké při tomto uspořádání kathodě hojně uvol
ňují bublinky vodíku, anodě drobnější bublinky kyslí
ku, čehož patrno, roztok nátronu jest dobrým elek
trolytem.žárovky podává nám jisté míry zprávu tvrdosti vo
dy, kterou pijeme. Nátron, chemicky Na. Není proto každá kapalina, každý
roztok elektrolytem.ttodě nevylučuje, pro
tože ihned zapůsobí vodu.
II. Vyměňte vodu nádobce přistrojena
vodu různých pramenů přesvědčíte se.OH ~i_ H,
což znamená, slučuje jednou částí vody znovu na
11
. zavedení prou
du elektrodám ionty podle svých nábojů směřují ke
sivým pólům. Pročl Patrně není zde
rozštěpených molekul lihu ionty, bez kterých elektři
na zasátmouti nemůže. Elektrolysa nenastala. Voda dešťová
chová velice podobně jako destilovaná. Ale odevzdáním kladného nálboje kathodě
úloha sodíku nekončí, kov ka.OH, štěpí voda ionty
lehkého kovu sodíku nábojem kladným H-Na, ionty
hydroxylu —OH nábojem záporným. Pro
elektrody železné však nutno voliti jiný elektrolyt, pro
tože roztokem kyseliny sírové trpí velice.
Naplníme-li však nádobku přístroje lihem chemicky
čistým zavedeme elektrodám proud, ani kolem elek
trod, a>ni odporové žárovce nepozorujeme nejmeší změ
ny, třebaže prodejní lih určitá procenta vody obsahuje
vždycky. Nemůžeme-li náš přístroj elektrolyticky vypraviti
elektrodami platinovými, spokojíme železnými. hydrolysou přišel, vezme
z vody dle rovnice:
Na OH2 Na
