Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
odtud
“ i
Přepíáeme-li elementární toky
d tffř, podle rov. Docházíme tak výsledku, normá
lová složka intensity pole při průchodu rozhraním mónl nespojitá. (1,77))
£ 0
Mysleme při rozhraní uzavřenou dráhu tvaru úzkého obdélníka podle
obr. znamená, normálová složka vektoru D
se mění při průchodu rozhraním dielektrik spojité. (1,143),
můžeme jejich rovnost vyjádřit
vztahem
Df COS c(f* cot «tg ,
který aouladu rov. 1,48
84
.
Ukážeme, tentovýsledekneplatí pro normálové složky vektoru inten
sity elektrického polepřiprůchodurozhraním dvou dielektrik.
Dříve než vyšetříme vztah mezi tečnými složkami vektoru indukce při
průchodu rozhraním, zjistíme, jak spolu souvisí tečná složky vektoru inten
sity pole. Vztah (1,149)
lze psát tvaru
Efn ln
Z něho plyne, že
£ln "T*" (1,150)
Jsou tedy normálová složky vektoru obou stranách rozhraní dvou di
elektrik různá, jak ukazuje rov. (1,150), jsou obráceném poměru relativ
ních permitivit příslušných dielektrik. Protože platí výäe uvedený vztah, musí dráhový integrál
podél obvodu zvoleného obdélníka rovnat nule. Tečné složky spl
ňují přitom podmínku
Obr. (1,148)
vede výaledku
- D2„ (1,149)
Tento vetah říká, normálové složky vektoru indukce jsou-po obou stranách
rozhraní dvou dielektrik stejné. Vyjdeme přitom vztahu, dráhový integrál vektoru IT
v elektrickém poli podél libovolné uzavřené dráhy rovný nule, čili že
platí (viz rov. 1,49, jehož deldí strany mají délku, který zasahuje obou
dielektrik
