Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
»„ (i,i2i)
který vyjadřuje přímou úměrnost mezi polarisací dielektrika intensitou
elektrického pole. (1,120) zaměnit moment dipólu střední hodnotou složek
moasentú dipólu jednotlivých molekul spadajících směru pole tak pro po
larisaci dielektrika polárními molekulami psát
P~ (1,124)
Podrobněji tom viz čl. (1,118), dostaneme
pro polarisaci vztah
p £. Zavedeme-li rov.
Kromě vektoru polarisace zavádíme pro charakterisování elektric
kého pole uvnitř dielektrika vektor který nazývá vektorem elektrické
indukce nebo také vektorem elektrického poaunutl.6. 1. (1,125). (1,121)
susceptibilitu přejde tato rovnice tvaru
T (1,122)
Susceptibilita bezrozměrnou veličinou, jak ostatně vyplývá vztahu
X fla CC, která charakterisuje dané dielektrikum jeho fysikální stav
podobně jako permitivita, níž souvisí vztahem
X (1,123)
Polarisaci polárního dielektrika nelze vyjadřovat vztahem (1,120), po
něvadž dipólové momenty jednotlivých molekul mají obecně různý směr. Dosadíme-li moment dipólu rov. (1,122)
D~ (1,126)
Rov. Můžeme
vóak rov. (1,126) spojuje věecky tři vektory elektrického pole obecnější než
rov. vakuu polarisace tudíž pro
. (1,123)1, je
D F
nebo podle rov. Vektor elektrické indukce
souvisí vektorem intensity pole rovnicí
O (1,125)
Protože tviz rov. (1,125).němž značídipólový moment molekuly jejich počet objemové jed-
notce dielektrika. Bývá zvykem souSin klást rovný nazývat jej
elektrickou nebo dielektrickou ausceptibilitou. b).4, odst. Nemá-li totiž vektor stejný směr, jak tomu u
anisotropních krystalických dielektrik, odchyluje směr vektoru což
nelze vyjádřit rov
