Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Kromě vektoru polarisace zavádíme pro charakterisování elektric
kého pole uvnitř dielektrika vektor který nazývá vektorem elektrické
indukce nebo také vektorem elektrického poaunutl.4, odst. (1,121)
susceptibilitu přejde tato rovnice tvaru
T (1,122)
Susceptibilita bezrozměrnou veličinou, jak ostatně vyplývá vztahu
X fla CC, která charakterisuje dané dielektrikum jeho fysikální stav
podobně jako permitivita, níž souvisí vztahem
X (1,123)
Polarisaci polárního dielektrika nelze vyjadřovat vztahem (1,120), po
něvadž dipólové momenty jednotlivých molekul mají obecně různý směr. Nemá-li totiž vektor stejný směr, jak tomu u
anisotropních krystalických dielektrik, odchyluje směr vektoru což
nelze vyjádřit rov.němž značídipólový moment molekuly jejich počet objemové jed-
notce dielektrika. (1,118), dostaneme
pro polarisaci vztah
p £. Vektor elektrické indukce
souvisí vektorem intensity pole rovnicí
O (1,125)
Protože tviz rov. (1,123)1, je
D F
nebo podle rov. (1,122)
D~ (1,126)
Rov.6. (1,120) zaměnit moment dipólu střední hodnotou složek
moasentú dipólu jednotlivých molekul spadajících směru pole tak pro po
larisaci dielektrika polárními molekulami psát
P~ (1,124)
Podrobněji tom viz čl. Bývá zvykem souSin klást rovný nazývat jej
elektrickou nebo dielektrickou ausceptibilitou. Zavedeme-li rov. Můžeme
vóak rov. b). 1. (1,125). vakuu polarisace tudíž pro
. (1,126) spojuje věecky tři vektory elektrického pole obecnější než
rov. (1,125). Dosadíme-li moment dipólu rov.»„ (i,i2i)
který vyjadřuje přímou úměrnost mezi polarisací dielektrika intensitou
elektrického pole
