Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
»„ (i,i2i)
který vyjadřuje přímou úměrnost mezi polarisací dielektrika intensitou
elektrického pole. Bývá zvykem souSin klást rovný nazývat jej
elektrickou nebo dielektrickou ausceptibilitou. Dosadíme-li moment dipólu rov. (1,118), dostaneme
pro polarisaci vztah
p £.4, odst. Vektor elektrické indukce
souvisí vektorem intensity pole rovnicí
O (1,125)
Protože tviz rov. (1,123)1, je
D F
nebo podle rov. (1,120) zaměnit moment dipólu střední hodnotou složek
moasentú dipólu jednotlivých molekul spadajících směru pole tak pro po
larisaci dielektrika polárními molekulami psát
P~ (1,124)
Podrobněji tom viz čl.6. Můžeme
vóak rov. (1,126) spojuje věecky tři vektory elektrického pole obecnější než
rov. 1. Zavedeme-li rov. (1,125). vakuu polarisace tudíž pro
. b).němž značídipólový moment molekuly jejich počet objemové jed-
notce dielektrika. (1,122)
D~ (1,126)
Rov.
Kromě vektoru polarisace zavádíme pro charakterisování elektric
kého pole uvnitř dielektrika vektor který nazývá vektorem elektrické
indukce nebo také vektorem elektrického poaunutl. (1,121)
susceptibilitu přejde tato rovnice tvaru
T (1,122)
Susceptibilita bezrozměrnou veličinou, jak ostatně vyplývá vztahu
X fla CC, která charakterisuje dané dielektrikum jeho fysikální stav
podobně jako permitivita, níž souvisí vztahem
X (1,123)
Polarisaci polárního dielektrika nelze vyjadřovat vztahem (1,120), po
něvadž dipólové momenty jednotlivých molekul mají obecně různý směr. (1,125). Nemá-li totiž vektor stejný směr, jak tomu u
anisotropních krystalických dielektrik, odchyluje směr vektoru což
nelze vyjádřit rov
