Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
(1,125).4, odst. Bývá zvykem souSin klást rovný nazývat jej
elektrickou nebo dielektrickou ausceptibilitou. 1. (1,122)
D~ (1,126)
Rov. Můžeme
vóak rov. (1,120) zaměnit moment dipólu střední hodnotou složek
moasentú dipólu jednotlivých molekul spadajících směru pole tak pro po
larisaci dielektrika polárními molekulami psát
P~ (1,124)
Podrobněji tom viz čl. (1,125). (1,118), dostaneme
pro polarisaci vztah
p £.»„ (i,i2i)
který vyjadřuje přímou úměrnost mezi polarisací dielektrika intensitou
elektrického pole.němž značídipólový moment molekuly jejich počet objemové jed-
notce dielektrika. (1,121)
susceptibilitu přejde tato rovnice tvaru
T (1,122)
Susceptibilita bezrozměrnou veličinou, jak ostatně vyplývá vztahu
X fla CC, která charakterisuje dané dielektrikum jeho fysikální stav
podobně jako permitivita, níž souvisí vztahem
X (1,123)
Polarisaci polárního dielektrika nelze vyjadřovat vztahem (1,120), po
něvadž dipólové momenty jednotlivých molekul mají obecně různý směr.6. Nemá-li totiž vektor stejný směr, jak tomu u
anisotropních krystalických dielektrik, odchyluje směr vektoru což
nelze vyjádřit rov. Dosadíme-li moment dipólu rov. Zavedeme-li rov. Vektor elektrické indukce
souvisí vektorem intensity pole rovnicí
O (1,125)
Protože tviz rov. (1,123)1, je
D F
nebo podle rov.
Kromě vektoru polarisace zavádíme pro charakterisování elektric
kého pole uvnitř dielektrika vektor který nazývá vektorem elektrické
indukce nebo také vektorem elektrického poaunutl. vakuu polarisace tudíž pro
. b). (1,126) spojuje věecky tři vektory elektrického pole obecnější než
rov
