Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Snaze vnějšího pole uspořá
dat dipóly tak, aby směr jejich momentů splynul směrem pole, brání zmíněný
již tepelný pohyb molekul. Takovým dielektrikem jsou kapaliny a
plyny. Polární molekuly, nepůsobí-li vnější pole, jaou vlivem neuspořádaného
tepelného pohybu vzájemných polohách zcela nahodilých jejich dipólové
momenty jsou orientovány různými směry.
Děj, při němž nepolárních molekulách vnějším polem indukují elekt
rická dipóly, nazýváme dielektrickou polarisací. Na+) směru intensity pole a
záporných iontů (Cl”) směru opačném. Uvažujme polárním dielektriku, němž
s* mohou tyto dipóly volně pohybovat. Kdyby
intensita pol* byla tak velká, všechny dipóly zaujaly směr pole, do
sáhla polarisace své maximální hodnoty» které říkáme polarisace nasycená. Posuvná polarisace existuje však pev
ných dielektrikách typu chloridu sodného NaCl podobných, které vyznačují
iontově vázanou krystalickou mřížkou. Při každé teplotě při každé hodnotě intensity
elektrického pole proto nastaví jistý stupeň zorientování dipólů směru
pole.deformující jaou ailami elastickými. Teprve působením vnějšího pole se
tyto dipóly začnou postupně stáčet směru pole.0
a )
Obr. Děj, při němž dochází orientaci dipólů, nazýváme polarisací. Vzhledem tomu, této polarisaci dochází posunutím
/elektronů vůči jádru, říká též polarisaca elektronová. 1,41
jako kvaaielastické.
S posuvnou polarisací setkáváme nejčaatěji plynných dielektrik,
zejména vodíku, dusíku kyslíku.
Jinak tomu molekul polárních, nichž, těžiště kladných zápor
ných nábojů neztotožňují, ale jsou konstantních vzdálenostech jedno od
druhého, takže tvoří pevné dipóly.
IVoto při vymizení pole náboje nepolárních molekulách vrátí
opět původní polohy, která vyznačuje tím, těžiště kladného a
záporného náboje splynou, čímž dipól zanikne stane rovným nule). Tato polarisace nazývající iontová,
děj* posuvy kladných iontů mřížky (např.
69
. Protože vznik dipólu vá
zán posunutí nábojů molekule, označuje popsaný druh polarisace jako
polarieace posuvná. Této po
larisaci rozdíl předchozí říkáme orientační nebo také dipólové. Název pochází odtud, síly vychylující náboje je
jich společnéha působiště molekulu
