Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
69
.deformující jaou ailami elastickými. 1,41
jako kvaaielastické.0
a )
Obr. Takovým dielektrikem jsou kapaliny a
plyny. Polární molekuly, nepůsobí-li vnější pole, jaou vlivem neuspořádaného
tepelného pohybu vzájemných polohách zcela nahodilých jejich dipólové
momenty jsou orientovány různými směry. Tato polarisace nazývající iontová,
děj* posuvy kladných iontů mřížky (např. Této po
larisaci rozdíl předchozí říkáme orientační nebo také dipólové. Kdyby
intensita pol* byla tak velká, všechny dipóly zaujaly směr pole, do
sáhla polarisace své maximální hodnoty» které říkáme polarisace nasycená. Při každé teplotě při každé hodnotě intensity
elektrického pole proto nastaví jistý stupeň zorientování dipólů směru
pole.
IVoto při vymizení pole náboje nepolárních molekulách vrátí
opět původní polohy, která vyznačuje tím, těžiště kladného a
záporného náboje splynou, čímž dipól zanikne stane rovným nule). Název pochází odtud, síly vychylující náboje je
jich společnéha působiště molekulu . Uvažujme polárním dielektriku, němž
s* mohou tyto dipóly volně pohybovat. Teprve působením vnějšího pole se
tyto dipóly začnou postupně stáčet směru pole.
Děj, při němž nepolárních molekulách vnějším polem indukují elekt
rická dipóly, nazýváme dielektrickou polarisací. Posuvná polarisace existuje však pev
ných dielektrikách typu chloridu sodného NaCl podobných, které vyznačují
iontově vázanou krystalickou mřížkou. Protože vznik dipólu vá
zán posunutí nábojů molekule, označuje popsaný druh polarisace jako
polarieace posuvná.
Jinak tomu molekul polárních, nichž, těžiště kladných zápor
ných nábojů neztotožňují, ale jsou konstantních vzdálenostech jedno od
druhého, takže tvoří pevné dipóly.
S posuvnou polarisací setkáváme nejčaatěji plynných dielektrik,
zejména vodíku, dusíku kyslíku. Na+) směru intensity pole a
záporných iontů (Cl”) směru opačném. Vzhledem tomu, této polarisaci dochází posunutím
/elektronů vůči jádru, říká též polarisaca elektronová. Snaze vnějšího pole uspořá
dat dipóly tak, aby směr jejich momentů splynul směrem pole, brání zmíněný
již tepelný pohyb molekul. Děj, při němž dochází orientaci dipólů, nazýváme polarisací
