Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
pokojové
teploty normálního tlaku přeskočí jiskra vzduchu mezi hroty vzdálenými
45 při napětí kV, zatímco mezi koulemi při téže vzdálenosti třeba
napětí kV, mají-li koule průměr cm, popřípadě 120 kV, je-li průměr kou
lí cm. plasma. Silnou ioni-
sací však plynu vytvoří znovu vodivé dráha celý děj opakuje. Jiskrový výboj
je tvořen rychlým sledem jednotlivých jisker, jiskry jsou doprovázeny silným
praskotem, který způsoben prudkým zahřétím plynu vodivé dráze. rovinných elektrod týchž podmínek napětí potřebné pře
skoku jiskry 130 kV. Jde-li elektrody tvaru
hrotů, napětí potřebné pro vznik jiskry meněí, než tomu při stejné
vzdálenosti elektrod kulových nebo rovinných.odpor dostatečně velký, ionisace nárazem lavinovitě roste, dojde výboji
jiskrovému.i. Jiskrový výboj děj periodický,
nebol silným proudem, který proteče plynem mezi elektrodami době trvání
jiskry, potenciály obou elektrod vyrovnají jiskra vyhasne. Kromě toho avítí vzduch, popřípadě
jiný plyn mezi uhlíky, který dosahuje teploty 5000 °C.
Aby obloukový výboj udržel, třeba napětí mezi uhlíkovými elektro
dami asi Proud oblouku činí obvykle několik desítek ampérů. Průcho
dem proudu oba uhlíky rozžhaví, záporný uhlík přitom stále zašpičatu-
jé, kdežto kladném uhlíku vyhlubuje kráter. Nejběžnějéím elektrický
oblouk nozi elektrodami uhlíkovými (Davy, 1821).
Z výbojů plynoch normálního tlaku hlediska aplikací tech
nické praxi největší význam vrbo.
Vlivem vysoké teploty prostoru mezi uhlíkovými elektrodami vytvo
ří vrstva silně ionisovaného vzduchu, tzv. Uvedeme příklad. Teplota uvnitř tohoto krá
teru dosahuje 4000 °C, zatímco teplota hrotu záporného uhlíku asi
o 1000 stupňů nižší. Oba uhlíky, zejména však kráter kladného uhlíku, jsou
zdrojem intensivního bílého světla. Zá
vislosti napětí elektrodách, při němž vzniká jiskra, vzdálenosti mezi
elektrodami používá měření vysokých napětí. Rozumíme jím vysoce ioni-
aovaný plyn, který každém prostorovém elementu prakticky stejné množst
ví kladných iontů elektronů, jejichž stupeň ionisace dosahuje relativně
202
.
Přivedeme-li elektrodám, jejichž vzdálenost proti předchozímu případu
zmenšíme, napětí řádově stejné velikosti jako před tím, vytvoří plynu
mezi elektrodami silně vodivé dráha, níž lavinovitě Síří ionisace nára
zem, jež nakonec vyústí jiskrový vrbo. Doba
trvání jiskry velmi krátká činí průměru 1Q~® sekundy. vytvoření tohoto oblouku
použijeme dvou zaěpičatělých uhlíků, které připojíme přes stabilisační odpor
ke zdroji stejnosměrného napětí 100 Oblouk vytvoříme tím způsobem,
že nejprve oba uhlíky přivedena styku, aby jejich zašpičatělé konce
průchodem proudu rozžhavily, potom sebe: oddálíme několik málo
milimetrů. Proud tím nepřeruší, ale mezi uhlíky vznikne oblouk, který
velmi intensivně svítí.
Jiskrový výboj značně komplikovaný jev, který závisí nejen druhu
plynu jeho tlaku, ale především vzdálenosti tvaru obou elektrod.i obloukový. Zahřátí
plynu vyvolá totiž zvýšení tlaku, jehož vyrovnání pak spojeno výrazným
akustickým efektem
