Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Teprve konci vybíjení začne napětí
akumulátoru znovu prudce klesat. 3,4 asi 2,1 dlouho
pak setrvává. Hydroxydové povlaky elektrodách vznikají
reakcemi
Ni2+ 2(OH)- Ni(0H)2
To2* 2(QH)” Fe(0H)2 . Jeho vnitřní odpor velmi malý
a činí řádově 10-3 íí-.
Olověný akumulátor jmenovité elektromotorické napětí 2,1 které
dlouhou dobu zůstává prakticky konstantní. 3,4) zprvu rychle 2,6 nebo 2,7 hodnotu asi 2,1 V
a tuto hodnotu velmi dlouho udržuje. Klesne-li hodnotu 1,85 třeba
Obr. Právě tak odběr příliš velkých proudů akumulátoru
škodí.. Vybíjením pod tuto hodnotu pře
chází síran olovnatý modifikace, která nabíjením nesnadno rozkládá,
a akumulátor ničí. Vybíjíme-li akumulátor, klesne napětí podle vybí
jecí křivky (obr. 3,4
vybíjení přerušit akumulátor znovu nabít.
Při nabíjení olověného akumulátoru rychle stoupne hodnota elektromoto
rického napétí podle nabíjecí křivky obr.
Edison (1901) zkonstruoval alkalický akumulátor, který podle použitých
elektrod znám pod názvem "nife". Před ukončením nabíjení vystoupí napétí asi 2,6,
popřípadě 2,7 Při dosažení tohoto napětí začne elektrodách bouřlivě
vyvíjet vodík kyslík (akumulátor "vře"), což známkou ukončení chemic
kých reakcí při nabíjení.
191
.vybíjení akumulátoru vzniká voda kyseliny ubývá; znamená, elektrolyt
snižuje svou koncentraci. Elektrody jsou ponořeny elektrolytu,
jímž vodní roztok louhu draselného KOH němž niklová elektroda
(anoda) pokrývá vrstvou hydroxydu nikelnatéha elektroda železná (katoda)
vrstvou hydroxydu železnatého
