Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Při nabíjení olověného akumulátoru rychle stoupne hodnota elektromoto
rického napétí podle nabíjecí křivky obr. 3,4) zprvu rychle 2,6 nebo 2,7 hodnotu asi 2,1 V
a tuto hodnotu velmi dlouho udržuje.
Olověný akumulátor jmenovité elektromotorické napětí 2,1 které
dlouhou dobu zůstává prakticky konstantní. 3,4 asi 2,1 dlouho
pak setrvává.vybíjení akumulátoru vzniká voda kyseliny ubývá; znamená, elektrolyt
snižuje svou koncentraci. Klesne-li hodnotu 1,85 třeba
Obr. Před ukončením nabíjení vystoupí napétí asi 2,6,
popřípadě 2,7 Při dosažení tohoto napětí začne elektrodách bouřlivě
vyvíjet vodík kyslík (akumulátor "vře"), což známkou ukončení chemic
kých reakcí při nabíjení. Hydroxydové povlaky elektrodách vznikají
reakcemi
Ni2+ 2(OH)- Ni(0H)2
To2* 2(QH)” Fe(0H)2 . Vybíjíme-li akumulátor, klesne napětí podle vybí
jecí křivky (obr. Právě tak odběr příliš velkých proudů akumulátoru
škodí. Teprve konci vybíjení začne napětí
akumulátoru znovu prudce klesat. Vybíjením pod tuto hodnotu pře
chází síran olovnatý modifikace, která nabíjením nesnadno rozkládá,
a akumulátor ničí.. Elektrody jsou ponořeny elektrolytu,
jímž vodní roztok louhu draselného KOH němž niklová elektroda
(anoda) pokrývá vrstvou hydroxydu nikelnatéha elektroda železná (katoda)
vrstvou hydroxydu železnatého.
191
. 3,4
vybíjení přerušit akumulátor znovu nabít. Jeho vnitřní odpor velmi malý
a činí řádově 10-3 íí-.
Edison (1901) zkonstruoval alkalický akumulátor, který podle použitých
elektrod znám pod názvem "nife"
