Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
3,4 asi 2,1 dlouho
pak setrvává. 3,4
vybíjení přerušit akumulátor znovu nabít.
Olověný akumulátor jmenovité elektromotorické napětí 2,1 které
dlouhou dobu zůstává prakticky konstantní.
Edison (1901) zkonstruoval alkalický akumulátor, který podle použitých
elektrod znám pod názvem "nife". Vybíjíme-li akumulátor, klesne napětí podle vybí
jecí křivky (obr.
191
. Hydroxydové povlaky elektrodách vznikají
reakcemi
Ni2+ 2(OH)- Ni(0H)2
To2* 2(QH)” Fe(0H)2 . Klesne-li hodnotu 1,85 třeba
Obr. 3,4) zprvu rychle 2,6 nebo 2,7 hodnotu asi 2,1 V
a tuto hodnotu velmi dlouho udržuje.. Elektrody jsou ponořeny elektrolytu,
jímž vodní roztok louhu draselného KOH němž niklová elektroda
(anoda) pokrývá vrstvou hydroxydu nikelnatéha elektroda železná (katoda)
vrstvou hydroxydu železnatého. Před ukončením nabíjení vystoupí napétí asi 2,6,
popřípadě 2,7 Při dosažení tohoto napětí začne elektrodách bouřlivě
vyvíjet vodík kyslík (akumulátor "vře"), což známkou ukončení chemic
kých reakcí při nabíjení. Teprve konci vybíjení začne napětí
akumulátoru znovu prudce klesat. Vybíjením pod tuto hodnotu pře
chází síran olovnatý modifikace, která nabíjením nesnadno rozkládá,
a akumulátor ničí. Právě tak odběr příliš velkých proudů akumulátoru
škodí.
Při nabíjení olověného akumulátoru rychle stoupne hodnota elektromoto
rického napétí podle nabíjecí křivky obr.vybíjení akumulátoru vzniká voda kyseliny ubývá; znamená, elektrolyt
snižuje svou koncentraci. Jeho vnitřní odpor velmi malý
a činí řádově 10-3 íí-
