Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Jejich trvalému přechodu brání jednak
elektrické přitažlivé síly mezi kovem elektrolytem, jednak osmotický tlak
iontů elektrolytu proti iontům něho vstupujícím. hydratační (viz Cl. rovnovážnému stavu
dojde, jakmile vyrovnají elektrické síly iontů jejich osmotický tlak
s tlakem rozpouátěcím.85
který citované tabulce více záporný.
Při převedení kationtů kovové elektrody elektrolytu elektroda
nabijí záporně elektrolyt kladně.12 2. Říkáme, kat,onty ušlechtilých kovů mají elek
tronům velkou afinitu.
Nemůžeme dobře vodivě spojit elektrolyt měřicím přístrojem, aniž elek
trolytu vložíme další elektrodu. 3«1>2), které usnadňují uvolnění kationtů
z krystalové mřížky kovové elektrody jejich převedeni elektrolytu. 3,3 jsme pro některé elekti'ody uvedli hodnoty elektro
lytických potenciálů vztažených vodíkové elektrodě. Jejím vlažením bychom totiž zavedli dalěí
potenciál mezi elektrolytem touto elektrodou. Podle Nernsta srovnávací elektrodu volí elektroda vodíko
vé, realisovaná platinovou destičkou pokrytou platinovou černí, níž je
pohlcen vodík.
I 187
. Např.atomech pevněji vázány.
Elektrolytický potenciál mezi kovem elektrolytem nelze přímo měřit. styku kovu elektrolytem vznikne pak elektromo
torické napětí, které nazýváme elektrolytickým potenoiálem.
Tabulka 3,3
Elektroda Elektrolytický
potenciál (V)
Elektroda Elektrolytický
potenciál (V)
Li 3,02 0
ÍC 2,92 0,34
Na 2,71 0,80
AI 1,69 0,86
lín 1,05 1,07
Zn 0,76 1,36
Fe 0,43 1,38
Cd 0,40 1,60
Ni 0,22 1,68
Pb 0. elektrolytický
potenciál, vzniká účet energie chemické. tab. Stanovení relativních hodnot plně
postačí, nebol praktických případech jde vždy rozdíl potenciálů mezi
dvěma kovy.
Pohyb kovových kationtů působený rozpouštěcím tlakem děje proti
elektrickým silám, které snaží vracet kationty kovu. dvojice kovů se
rozpouští jen zinek, dvojice pouze železo apod. Proto stanoví pouze rela
tivní hodnoty elektrolytického potenciálu tak, potenciál měřeného ko
vu vztáhne určité srovnávací elektrodě. Rozpouštěcí tlak jisté míry zvyšují síly solva-
tační, resp. toho vyplývá,
že elektromotorické napětí styku kovu elektrolytu, tzv
