Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
85
který citované tabulce více záporný. tab.
Elektrolytický potenciál mezi kovem elektrolytem nelze přímo měřit. hydratační (viz Cl. Rozpouštěcí tlak jisté míry zvyšují síly solva-
tační, resp.
Pohyb kovových kationtů působený rozpouštěcím tlakem děje proti
elektrickým silám, které snaží vracet kationty kovu. styku kovu elektrolytem vznikne pak elektromo
torické napětí, které nazýváme elektrolytickým potenoiálem. 3«1>2), které usnadňují uvolnění kationtů
z krystalové mřížky kovové elektrody jejich převedeni elektrolytu.
I 187
. toho vyplývá,
že elektromotorické napětí styku kovu elektrolytu, tzv.atomech pevněji vázány.
Při převedení kationtů kovové elektrody elektrolytu elektroda
nabijí záporně elektrolyt kladně. dvojice kovů se
rozpouští jen zinek, dvojice pouze železo apod. 3,3 jsme pro některé elekti'ody uvedli hodnoty elektro
lytických potenciálů vztažených vodíkové elektrodě.
Nemůžeme dobře vodivě spojit elektrolyt měřicím přístrojem, aniž elek
trolytu vložíme další elektrodu. Proto stanoví pouze rela
tivní hodnoty elektrolytického potenciálu tak, potenciál měřeného ko
vu vztáhne určité srovnávací elektrodě. elektrolytický
potenciál, vzniká účet energie chemické. Jejím vlažením bychom totiž zavedli dalěí
potenciál mezi elektrolytem touto elektrodou.
Tabulka 3,3
Elektroda Elektrolytický
potenciál (V)
Elektroda Elektrolytický
potenciál (V)
Li 3,02 0
ÍC 2,92 0,34
Na 2,71 0,80
AI 1,69 0,86
lín 1,05 1,07
Zn 0,76 1,36
Fe 0,43 1,38
Cd 0,40 1,60
Ni 0,22 1,68
Pb 0. Stanovení relativních hodnot plně
postačí, nebol praktických případech jde vždy rozdíl potenciálů mezi
dvěma kovy. Např. Říkáme, kat,onty ušlechtilých kovů mají elek
tronům velkou afinitu. rovnovážnému stavu
dojde, jakmile vyrovnají elektrické síly iontů jejich osmotický tlak
s tlakem rozpouátěcím. Jejich trvalému přechodu brání jednak
elektrické přitažlivé síly mezi kovem elektrolytem, jednak osmotický tlak
iontů elektrolytu proti iontům něho vstupujícím. Podle Nernsta srovnávací elektrodu volí elektroda vodíko
vé, realisovaná platinovou destičkou pokrytou platinovou černí, níž je
pohlcen vodík.12 2
