Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Je-li naopak roztok koncentrovaný, lze očekávat oc
velmi malé, takže lze čitateli rov. (3,12) stu-
peň disociace blíží jedné («c 1). Vložíme-li elektrolytu
dví elektrody, nichž jednu ianodu) připojíme kladnému pólu zdroje a
druhou (katodu) pólu zápornému, vznikne mezi nimi elektrické pole inten
sitě které půaobí ion nábojem silou flE Náboj
Q pro kladný ion hodnatu pro záporný ion hodnotu při
čemž rovnající . bude-li platit
z něhož lze stupeň diaociace stanovit. Vlivem síly
A R
čili
kD ti1
Z této rovnice dospějeme pak výrazu
konat (3,12)
V
aC konst (3,13)
F (3,14)
174
. (3,12) proti zanedbat. Stupeň di
sociace závisí druhu rozpuštěné látkyi rozpouštědla, přímoi úměrný
teplotě, jak jsme právě poznali, zvyšující sekoncentrací klesá. Rovnováha roztoku nastane, bude-li počet
iontů vznikajících diaociací rovnat počtu iontů zanikajících rekombinací,
tj. značí mocenství (valenci) iontu e
elementární náboj. Stupeň
disociace koncentrovaných roztocích můžeme pak vyjádřit výrazem
Roztoky malým stupněm diaociace nazýváme slabými elektrolyty. Roztoky, nichž stupeň diaociace blízký jedné, nazý
váme silnými elektrolyty.
U roztoků velmi silně zředěných podle rov.3. přihlédnutím rov. Ionty, jež vznikly
elektrolytickou disociací, vykonávají roztoku chaotický tepelný pohyb,
takže výsledný elektrický proud rovný nule..1. (3,9) docházíme
k závěru, tomto případě jsou téměř všocky molekuly rozpuštěné látky di-
sociovány ionty.
3..iontů vznikajících jednotku času disociací platí
A (3,11)
kde značí konstantu. Vedení elektrického proudu elektrolytech
