Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
. značí mocenství (valenci) iontu e
elementární náboj. přihlédnutím rov.
3. (3,12) stu-
peň disociace blíží jedné («c 1). bude-li platit
z něhož lze stupeň diaociace stanovit.
U roztoků velmi silně zředěných podle rov. Vlivem síly
A R
čili
kD ti1
Z této rovnice dospějeme pak výrazu
konat (3,12)
V
aC konst (3,13)
F (3,14)
174
.iontů vznikajících jednotku času disociací platí
A (3,11)
kde značí konstantu.. (3,12) proti zanedbat. (3,9) docházíme
k závěru, tomto případě jsou téměř všocky molekuly rozpuštěné látky di-
sociovány ionty. Stupeň di
sociace závisí druhu rozpuštěné látkyi rozpouštědla, přímoi úměrný
teplotě, jak jsme právě poznali, zvyšující sekoncentrací klesá. Vedení elektrického proudu elektrolytech. Stupeň
disociace koncentrovaných roztocích můžeme pak vyjádřit výrazem
Roztoky malým stupněm diaociace nazýváme slabými elektrolyty. Vložíme-li elektrolytu
dví elektrody, nichž jednu ianodu) připojíme kladnému pólu zdroje a
druhou (katodu) pólu zápornému, vznikne mezi nimi elektrické pole inten
sitě které půaobí ion nábojem silou flE Náboj
Q pro kladný ion hodnatu pro záporný ion hodnotu při
čemž rovnající . Roztoky, nichž stupeň diaociace blízký jedné, nazý
váme silnými elektrolyty.3. Je-li naopak roztok koncentrovaný, lze očekávat oc
velmi malé, takže lze čitateli rov. Ionty, jež vznikly
elektrolytickou disociací, vykonávají roztoku chaotický tepelný pohyb,
takže výsledný elektrický proud rovný nule. Rovnováha roztoku nastane, bude-li počet
iontů vznikajících diaociací rovnat počtu iontů zanikajících rekombinací,
tj.1
