Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Abychom objasnili podstatu Thomsonova termoelektrického jevu, budeme
uvažovat vodiči, jehož konce udržujeme různých teplotách.-N
V (2,129)
^ -*
Z těchto rovnic vyplývá, kalorimetru (1) vybaví víc« tepla než v
kalorimetru (2), dvojnásobek Peltierova tepla. (2-, Jsou-li vodiče uvažo
vaných kovů obou kalorimetroch symetricky uspořádané mají-li stejný po
nor vkalorimetrickélázni, Joulovo teplo,jež sev obou kalorimetroch
vyloučí, stejné proPeltierovo teplo rovnic(2,129) pak vyjde
Qp (2,130)
b) kovovém vodiči, jehož teplota místa místu mění, setká
váme jevem, který první pozoroval Thomson (lord Kelvin, 1851) který
po něm dostal název termoelektrický jev Thomaonův. Thomson ukázal, nejen
mezi různými kovy, nýbrž vodiči realisovaném jediným kovem, který má
teplotní spád, vzniká termoelektrické napětí, jemuž říkáme termoelektrické
napětí Thomsonovo.
Necháoe-li vodičem teplotním spádem protékat elektrický-proud smě
ru rostoucí teploty, vybaví nebo spotřebuje délkovém elementu vodiče
za jednotku času Thomsonovo teplo Toto teplo úměrné velikosti
protékajícího proudu vodičem, spádu teploty podél elementu
vodiče déle« tohoto elementu, takže pro platí
165
. Uvnitř tako
vého vodiče mění hustota volných elektronů místa místu. kalorimetru (2) může
dojít pohlcení tepla, kdyi. Podle analó
gia molekulavým~piyněm~tiad*éléktronový plyn vodiči difundovat míst
vySSl teploty místa teploty nižál. Tím se^ tiplejáí konec vodič« nabije-
kledni^-zatímco chladnějěím konci bude přebytek záporného náboje, takže
mezi konci vodič« vznikne termoelektrické napětí Thomsonovo
