Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
(2,96) lse touto připadl člen v
v* jmenovateli rov.
Rov. poměřen hodnot napití proudu, která udávají
miřioí přístroje.
Proto»« podle rov. 12,99)
146
. platí-li ,
1*« jej rov.
2. Je-li odpor ampérmetra do~
etateční malý srovnání neznámým odporem tj. Mířená napití můžeme vyjádřit vztahem
v nimi odpor ampérmetru nihož pro hledaný odpor vychází
Podle tohoto vztahu zlákáme hledaný odpor, odečteme-li pomiru namířeného
napití proudu odpor ampérmetru. Při druhém způeobu měření Odporu metodou přímou anpérmetr A
uvnitř rozvítvení proudu, takže voltmetr připojen paralelní nejen ne
známému odporu nýbrž ampérmetru (obr.
U I
Ra. (2,99) zanedbat odpor vyjádřit podle Ohmová zákona
vztahem tj. (2,97) sanadbat neznámý odpor vyjádřit jednoduěe
vztahem tj. (2,97) lze uvést rovněž tvaru
a vyslovit tak, hledanou vodivost zlákáme, odečteme-li na
mířené vodivosti, tj. poairem hodnot napití proudu, která poskytují
miřiol přístroje.)
Je-li odpař voltmetru velký srovnání ■iřeným odpor»« ,
j* proud tekoucí voltmetrem mnohem mánií proud protékající od
por» Platí-li tedy nerovnost pak Iy- Iř~ . paniru měřeného proudu napití vodi
vost voltmetru .
Srovnáme-li oba uvedená způsoby míření odporu, dojdeme pro použitelnost
každého nioh tomuto záviru: První způsob vhodnijií pro míření menilch
odporů, nebol pro snadněji splnina nerovnost naopak druhý
způsob vzhledem podmínce Ra, lépe hodí pro míření odporů vitlích. 2,26b).(2,97. tomto připadl
proud který ukazuje anpérmetr, proud procházející mířeným odporem
R kdežto napití jež udává voltmetr, není totožné napitím Ur
na tomto odporu
