Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
1.řečeno,
velmi blízký nule).
Ueměrníme-li tento pohyb teplotním gradientem, dochází přenosu tepla, nebo
jak říkáme, vedení tepia kovem.<
klesá. Poznali jsme, že
kovy vyznačují vysokou elektrickou vodivostí.
2.Snižujeme-li teplotu
z hodnot vyšších, než je
kritická teplota příslušného
kovu, měrný odpor zvolna .7. Elektrony kovech nepodmiňují tedy jen
vedení elektrického proudu, ale zprostředkují vedení' tepla.
První pozoroval jev aupravodivosti Kammerling-Onnea (1911) rtuti,
která stává supravodivou při teplotě 4,16 Rtuí upravil tvaru prs
tence, němž vzbudil teploty nižší, než uvedená kritická teplota,
indukovaný elektrický proud. Výrábějí nich vodiče pro tzv. existenci proudu prstenci bylo možné přesvěd
čit magnetických účinků, jež svém okolí vzbuzoval.-jjdpoor olova supravodivém stavu
(tj.
U četných kovů činí tato
změna odporu několik řádů,
změní-li teplota 10”3 Rapř. Souvislost elektrické tepelné vodivosti kovů. teplot přibližně 10?2krát menší než pokojové^teploty.
V současné době známe množství supravodivých kovů slitin. Vysoká elektrická vodivost
je úzce spjata existencí volných elektronů, které jsou nositeli elektric
kého náboje. Supravodivé
slitiny relativně vysokou kritickou teplotou, např. Při tepelném pohybu přenášejí elektrony kinetickou energii. Pokles
odporu _těJ?né blízkosti
kritické teploty značný. Proud prstenci supravodivého stavu jednou
vzbuzený protékal mnoho hodin, aniž znatelně zeslábl, poněvadž nebránil
prakticky žádný odpor. Nb^Sn (18 K), nalezly
významné uplatnění praxi.
Jev supravodivosti nelze vysvětlit základě klasické teorie. Uspoko
jivý výklad tohoto jevu může být podán jen základě teorie kvantové. Jakmile však dosáhne
kritické teploty, odpor
klesne prudce prakticky
až nulovou hodnotu. supravodivé
elektromagnety, nimiž lze dosáhnout extrémně vysokých magnetických polí. Tato skutečnost
lépe vynikne, napíšeme-li vedle sebe Ohmův zákon (vztah pro hustotu proudu)
a rovnici pro vedení tepla (vztah pro hustotu tepelného toku):
J —tá*yrad
Podobnost těchto vztahů odrazem vnitřní souvislosti obou jevů, kterou
vyjadřuje zákon Wiedemannův-Eranzův (1853)
111
. Sni
žujeme-li téplotu dále,
odpor zůstává již trvale
roven nule (přesněji
