Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.
Položíme-li rozdíl potenciálů
r<- rovný napětí
napětí vodiči
u =
4 =p*-l-6'* $
Výra*
(2,19)
(2 ,20)S
nazývám odporem vodiče. Ohmův zákon tvaru rov. C2,22), vyjadřujících tento zákon lze väak použít tehdy, jestliže
proud tekoucí vodičem není ustjálený, ale mění časem. (2,4) (2,23)
105
. Fbdla teoretických předpovědí lze očekávat odchylky jeho plat
nosti kolem teprve při hustotách proudu řádu 10^ A/to2.
Spojíme-li desky takto nabitého kondensátoru vodičem odporu ,
začne kondensátor vybíjet vodičem poteče proud, který důsledku ubý
vání náboje kondensátoru bude časem klesat. Proudové hustoty
této velikosti jsou ovSam nejméně Sest řádů větdí než nejvyuáí běžně použí
vané hustoty. Dosadíme-li jej rov. Vztahů (2,21),
resp.
Ohmův zákon platí pro ustálený proud jakékoli vodiče. Přitomtozpůsobuvyjádření chápeme odpor vodiče, resp. (2,19), lískáme vztah
U=RI (2,21)
ktarý představuj« Ohmův zákon integrálním tvaru.
(2,21) nebo tvaru
I (2«22)
vyjadřuje přímou úměrnost mezi proudem protékajícím vodičem napětím mezi
jeho konci. Lze dekonstro-
vat případu vybití kondensátoru přes vodič odporu Budeme uvažovat,
že kondensátor kapacitu počátku nabit potenciálový
rozdíl náboj kondensátoru zřejmě platí a=
* takže napětí nabitého kondensátoru L/0 Q0/C . zmen
šení náboje kondensátoru čaa dt, bude vzhledem rov. jeho
převrácenou hodnotui ,zvanou vodivost vodiča,jako kqnatantu nezávislou
na proudu tekoucím vodiče». pozděj
ších letech byl ovčřan nesčeitným počtem měření byl« zjištěno, platí vel
mi přesně. tomto proudu budeme před
pokládat, čase bude roven podle Ohmová zákona bude pro něj
platit
T_ U
RC
(2,23)
zna£í-li náboj kondensátoru čaae Představuje-li —dQ.
Ohmův zákon byl formulován základě Ohmových měření 1826
