Elektřina a magnetismus i. UK

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Na závěr děkuji recensentu skripta B. Sedlákovi za pozorné pročtení skripta a za cenné připomínky, které pomohly zlepšit text. Můj dík patří rovněž pracovnicím katedry M. Teňákové, J. Beranově a L. Kadeřábkové za velmi přesné a pečlivé zpracování rukopisu a nakreslení obrázků.

Vydal: Státní pedagogické nakladatelství Praha Autor: Jaromír Brož

Strana 103 z 229

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
pozděj­ ších letech byl ovčřan nesčeitným počtem měření byl« zjištěno, platí vel­ mi přesně. Proudové hustoty této velikosti jsou ovSam nejméně Sest řádů větdí než nejvyuáí běžně použí­ vané hustoty. Dosadíme-li jej rov. (2,19), lískáme vztah U=RI (2,21) ktarý představuj« Ohmův zákon integrálním tvaru. (2,4) (2,23) 105 . C2,22), vyjadřujících tento zákon lze väak použít tehdy, jestliže proud tekoucí vodičem není ustjálený, ale mění časem. tomto proudu budeme před­ pokládat, čase bude roven podle Ohmová zákona bude pro něj platit T_ U RC (2,23) zna£í-li náboj kondensátoru čaae Představuje-li —dQ. Ohmův zákon tvaru rov. jeho převrácenou hodnotui ,zvanou vodivost vodiča,jako kqnatantu nezávislou na proudu tekoucím vodiče». zmen­ šení náboje kondensátoru čaa dt, bude vzhledem rov. Spojíme-li desky takto nabitého kondensátoru vodičem odporu , začne kondensátor vybíjet vodičem poteče proud, který důsledku ubý­ vání náboje kondensátoru bude časem klesat. Přitomtozpůsobuvyjádření chápeme odpor vodiče, resp. Lze dekonstro- vat případu vybití kondensátoru přes vodič odporu Budeme uvažovat, že kondensátor kapacitu počátku nabit potenciálový rozdíl náboj kondensátoru zřejmě platí a= * takže napětí nabitého kondensátoru L/0 Q0/C . Ohmův zákon byl formulován základě Ohmových měření 1826.Položíme-li rozdíl potenciálů r<- rovný napětí napětí vodiči u = 4 =p*-l-6'* $ Výra* (2,19) (2 ,20)S nazývám odporem vodiče. Vztahů (2,21), resp. Ohmův zákon platí pro ustálený proud jakékoli vodiče. (2,21) nebo tvaru I (2«22) vyjadřuje přímou úměrnost mezi proudem protékajícím vodičem napětím mezi jeho konci. Fbdla teoretických předpovědí lze očekávat odchylky jeho plat­ nosti kolem teprve při hustotách proudu řádu 10^ A/to2