A nic tak nesbližuje a neusnadňuje pochopení a proniknutí k myšlence přístroje, k práci, kterou obstarává, jako když se pokusíme přístroj sami sestrojiti, neb alespoň spraviti. Když mrtvou hmotu oživíme, aby konala, oč usilujeme: když námi zrobený elektrický zvonek opravdu se ozve, když námi sestrojená elektrika poprvé zajiskří, když náš koherér zachytí první elektrickou vlnu, ozve se v duši vedle čisté radosti i posílené sebevědomí, že se nám práce zdařila, že něco dovedeme.
Toto lze docíliti, když druhou cívku vineme smě
rem opačným, aniž bychom drát mezi oběma cívkami
přestřihli.
Má-li poslední poloha vinutí cívky dopadnouti úhledně,
ovineme předposlední polohu proužkem papíru, který
pak poslední polohu pečlivě ukládáme. Připojíme-
li druhému páru volných konců elektrickou baterii, tu
buď kovové jádro ihned zmagnetuje železné předmě
6
.první poloha hotova, navineme druhou, třetí, čtvrtou, až
pro obě cívky zpracujeme tak asi dvakrát drátu. Nejsme-li výsledkem bezpečni, navineme
každou cívku samostatně, ovšem stejném počtu poloh.
Ze zbylých čtyř konců drátu zkusme spojití.
Elektromagnet pracuje jen tehdy, když proud cívce
běží kolem konců ramen (póhi) podkovy směrem opáč-
ným
