A nic tak nesbližuje a neusnadňuje pochopení a proniknutí k myšlence přístroje, k práci, kterou obstarává, jako když se pokusíme přístroj sami sestrojiti, neb alespoň spraviti. Když mrtvou hmotu oživíme, aby konala, oč usilujeme: když námi zrobený elektrický zvonek opravdu se ozve, když námi sestrojená elektrika poprvé zajiskří, když náš koherér zachytí první elektrickou vlnu, ozve se v duši vedle čisté radosti i posílené sebevědomí, že se nám práce zdařila, že něco dovedeme.
Z prutu měkkého (kujného) železa, usekneme tyčinku
10—12 dlouhou, kterou ohni rozežhavíme pak pod-
kovitě ohneme. Jeho první podstatnou částí elektromagnet (obr. tenkých destiček krabici doutníků.Elektrický zvonek.
A.
Čtyři kotoučky (1—4) průměru asi opatříme ve
středu otvorem, aby bylo možno na( ramena podkovy
navléci. Pár cívek lze zpracovati lu-
penkou př. Spojení kotoučků cívky provedeme tak, že
tenkým, ale pevným papírem obě ramena podkovy me
zi kotoučky obalíme.
Elektrický zvonek elektrických přístrojů nejrozší
řenější, což nesporně prokazuje praktický jeho užitek. Drulmu částí elektromagnetu jsou cívky
ovinuté isolovaným drátem. 1). Když je
. Isolaci
prospěje, když potřebný proužek papíru roztopeným pa
rafinem protáhneme, neboť parafin velmi špatný vo
dič elektřiny proto velníi dobrý isolátor. Papír dobře odděliti isolovati
železnou podkovu (jádro) vinutí cívek drátem.
Hotové cívky ovineme drátem měděným, 0-4 mm
tluistým, opředeným nití bavlněnou nebo hedvábnou, kla
douce pečlivě jednit otočku těsně podle druhé. Oba konce podkovy pilníkem stej-
no srovnáme
