Stůjtež zde vznik základní
principy fonografu Edisonova. Je-li dia
fragma klidu, vytlačí hrot rýhu kolem kola všude stejně
hlubokou: mluví-li, vtiskává důlky více méně hluboké. Musí odejiti jiného oddělení, aby podal
svůj náhled důležitém pokuse, který tomto okamžiku
provádí.DÚRER: EDISON
Dickson opakuje silným hlasem moji žádost. On, jenž
přinutil zvuk, aby neslýchaných dálek nechal
přenášeti, musil neštěstí zaplatiti přírodě svou daň za
to. bláně připevní hlásná roura
v podobě velké nálevky. Ucho jeho nesčetnými pokusy drážděno, stalo méně cit
livým, tak jest nahluchlý.
. původního fo
nografu dělo staniolu, nalepeného válci. slídová, nazvaná zde
diafragma. Tento byl
opatřen mělkou rýhou, spirále způsob šroubovice kolem
válce stejných odlehlostech vinoucí, aby hrot mohl
znaménka snáze vtiskávati. Chápu, proč
Edison, ten veliký mistr, mne neodpověděl hned.
Omlouvá několik okamžiků praví Wangemannovi,
aby vše vysvětlil zaujal jeho místo. Tato jest spojena hrotem, jenž její pohyby záro
veň koná povolné hmoty vtiskává.
Edison chce odpověděti, právě zvonek elektrický
volá hovorny.
Již 1877 překvapil Edison svět přístrojem, který řeč
lidskou, hudbu jiné zvuky zapisoval pak opět vydával. Náprava hřídele jest jedné straně
\ hladká, druhé opatřena šroubem, jehož závity mají touž
výšku jako rýhy válci; při jednom otočení klikou ose
upevněnou postoupí válec jednu výšku závitku.
Jsme sami tímto pánem.
Zakládáť přístroj ten tom, vlnami vzdušnými, mlu
vením neb jinými zvuky způsobenými, přivádí jako te
lefonu chvění pružná blána př
