Se smlouvou tou kapse představil malý Edison
u jednoho ředitelů dráhy New York-Chicago Detroitské
a žádal svolení, směl jednom nákladním voze
umístiti malý ruční lis.
.“ odpověděl Edison; „chci si
jich opatřiti vydáváním novin, které budu jedoucím vlaku
sám redigovati, sepisovali prodávati!“
Řediteli dráhy zdála myšlénka velice originální;
pohlížel dlouho udiveně podnikavého hocha dal mu
své svolení. „Associated
Press“ tento dopis dvanáctiletého Edisona, jehož písmo
v tom stáří bylo již tak vyvinuté ustálené, doby
se nezměnilo, zavázala, dodávati denně vyžádané
informace hlavních stanicích dráhy Detroitu Chicagu
za deset dollarů měsíčné zapravení útrat, spojených tele
grafováním. Měl nyní
za bohatšího než Rothschild, když opouštěl úřadovnu ředitelovu.
„Co ještě přeješ, hochu?“
„Jsem vám díky zavázán vaše svolení, pane, avšak
víte, každé noviny žijí svých předplatitelů.DVANÁCTILETÝ REDAKTOR 15
za kterých mohl každodenně obdržeti zprávy politické,
statisticko hospodářské, zároveň zprávy všech udá
lostech, které vybočují rámce obyčejnosti, různých
stanicích vlaku Nového Yorku Chicaga.
Avšak malý Edison nehýbe, nemá odchodu. Neučinil
byste čest, státi mým prvním předplatitelem?“
Ředitel vypukne smích malý Edison vylíráno;
odchází pěkným darem kanceláře ředitelovy.
Ředitel nad touto neobyčejnou žádostí velice žasl ptal
se Edisona:
„K čemu býti?“
„Nemám peněz studie
