Kniha podáva názorný výklad principů činnosti a vlastností základních druhů nejpoužívanějších polovodičových součástek, tzn. diody, tranzistoru a tyristoru. Výklad nepředpokládá předběžné znalosti v oboru polovodičové techniky. Kniha je určená širokému okruhu zájemců o polovodičovou techniku.
c) Spodní vrstvou typu N. 221 kótami,
které vám umožňují získat představu rozměrech polovodičové struktury
triaku většího výkonu. obr. 221b), Dosáhneme tak stejné tloušťky výchozí polovodičové
destičky. 222 proto znova uvedeno uspořádání obr. 222 vyznačeno silnou černou čarou.
Dolní část struktury, naznačené obr. 221.
N
P
P N
1
ty 1
VN 1
1
ty r
vP
V dalším výkladu budeme levý fiktivní tyristor obr.
250
. 222, směřovat dolů
i skutečného provedení triaku; být spojena základnou pouzdra,
kdežto řídicí elektroda vyvedena horní části struktury.
b) Střední vrstvou typu N.221a (obr.
7. Vrstvy typu vnější vrstvy získá
vají obvyklými postupy, metodou difúzni difúzně-slitinovou. 221b určena plocha pře
chodu tyristoru V^, směrodatná pro stanovení proudové zatížitelnosti
tohoto tyristoru?
a) Horní vrstvou typu N. 221b, jehož
horní vrstva vykazuje vodivost typu označovat jako tyristor Fn,
kdežto pravý jako Vp,
Kontrolní otázka: Kterou vrstvou obr.
N
P P
N N
P P
N
odpovídá
a >
Obr. Struktura triaku
N
PP
N
. Spojení se
základnou obr. Výchozí materiál (křemík) vykazuje vodivost typu Tvoří
střední vrstvu typu jejíž tloušťka pro dosažení dobré napěťové zatí
žitelnosti triaku poměrně velká. Skutečné rozměry struktury triaku
Musíme zdůraznit, dosavadních obrázcích jsme pro větší názor
nost značně zvětšili rozměry polovodičové struktury triaku vertikálním
směru
