Kniha podáva názorný výklad principů činnosti a vlastností základních druhů nejpoužívanějších polovodičových součástek, tzn. diody, tranzistoru a tyristoru. Výklad nepředpokládá předběžné znalosti v oboru polovodičové techniky. Kniha je určená širokému okruhu zájemců o polovodičovou techniku.
N
P
P N
1
ty 1
VN 1
1
ty r
vP
V dalším výkladu budeme levý fiktivní tyristor obr. Výchozí materiál (křemík) vykazuje vodivost typu Tvoří
střední vrstvu typu jejíž tloušťka pro dosažení dobré napěťové zatí
žitelnosti triaku poměrně velká. 222 vyznačeno silnou černou čarou.
c) Spodní vrstvou typu N. 221b určena plocha pře
chodu tyristoru V^, směrodatná pro stanovení proudové zatížitelnosti
tohoto tyristoru?
a) Horní vrstvou typu N. Struktura triaku
N
PP
N
. 222 proto znova uvedeno uspořádání obr. 221b), Dosáhneme tak stejné tloušťky výchozí polovodičové
destičky.
N
P P
N N
P P
N
odpovídá
a >
Obr.221a (obr. Skutečné rozměry struktury triaku
Musíme zdůraznit, dosavadních obrázcích jsme pro větší názor
nost značně zvětšili rozměry polovodičové struktury triaku vertikálním
směru. Spojení se
základnou obr. 221.
Dolní část struktury, naznačené obr.
7.
b) Střední vrstvou typu N. 221b, jehož
horní vrstva vykazuje vodivost typu označovat jako tyristor Fn,
kdežto pravý jako Vp,
Kontrolní otázka: Kterou vrstvou obr. obr.
250
. Vrstvy typu vnější vrstvy získá
vají obvyklými postupy, metodou difúzni difúzně-slitinovou. 222, směřovat dolů
i skutečného provedení triaku; být spojena základnou pouzdra,
kdežto řídicí elektroda vyvedena horní části struktury. 221 kótami,
které vám umožňují získat představu rozměrech polovodičové struktury
triaku většího výkonu
