Kniha podáva názorný výklad principů činnosti a vlastností základních druhů nejpoužívanějších polovodičových součástek, tzn. diody, tranzistoru a tyristoru. Výklad nepředpokládá předběžné znalosti v oboru polovodičové techniky. Kniha je určená širokému okruhu zájemců o polovodičovou techniku.
221 kótami,
které vám umožňují získat představu rozměrech polovodičové struktury
triaku většího výkonu.
N
P P
N N
P P
N
odpovídá
a >
Obr. 222 proto znova uvedeno uspořádání obr.
N
P
P N
1
ty 1
VN 1
1
ty r
vP
V dalším výkladu budeme levý fiktivní tyristor obr. Výchozí materiál (křemík) vykazuje vodivost typu Tvoří
střední vrstvu typu jejíž tloušťka pro dosažení dobré napěťové zatí
žitelnosti triaku poměrně velká. Struktura triaku
N
PP
N
. Vrstvy typu vnější vrstvy získá
vají obvyklými postupy, metodou difúzni difúzně-slitinovou. 222 vyznačeno silnou černou čarou. 221b určena plocha pře
chodu tyristoru V^, směrodatná pro stanovení proudové zatížitelnosti
tohoto tyristoru?
a) Horní vrstvou typu N.
b) Střední vrstvou typu N. Skutečné rozměry struktury triaku
Musíme zdůraznit, dosavadních obrázcích jsme pro větší názor
nost značně zvětšili rozměry polovodičové struktury triaku vertikálním
směru. 221. 221b, jehož
horní vrstva vykazuje vodivost typu označovat jako tyristor Fn,
kdežto pravý jako Vp,
Kontrolní otázka: Kterou vrstvou obr. 221b), Dosáhneme tak stejné tloušťky výchozí polovodičové
destičky. Spojení se
základnou obr.
c) Spodní vrstvou typu N.
250
.
7. obr.
Dolní část struktury, naznačené obr.221a (obr. 222, směřovat dolů
i skutečného provedení triaku; být spojena základnou pouzdra,
kdežto řídicí elektroda vyvedena horní části struktury
