Cílem kapitoly je seznámit studenty se základními pojmy, principy a způsoby zpracování a přenosu digitálního signálu v systémech digitální televize DVB pro satelitní, kabelové a pozemní vysílání. Kapitola přehledně popisuje problematiku a základní principy kanálového kódování a způsoby digitální modulace v systémech digitální televize DVB-S/S2, DVB-C, DVB-T/H.
Během dekódování vyhodnocen syndrom pro lokalizační polynom Λ(Z).
3.
5.2.
5.FEKT Vysokého učení technického Brně
5.9):
1.2.
.
7.
4. Pomocí substituce všech mocnin primitivního prvku polynomech Λ(Z) Ω(Z) a
vyhodnocením informací poloze hodnotách chyb lze stanovit chyby přijímaném
vektoru kódového slova. 5.
V případě kódu (255, 239) při stejné vstupní bitové chybovosti výstupní
chybovost rovna 9E-4 zisk kódování pouze mírně větší než 0,5.
2. 5.
Při vstupní bitové chybovosti zbytková bitová chybovost kódu (255, 205)
rovna cca 1E-10 zisk kódování řádu více než (viz obr. Aritmetické operace poli GF(2w
), generující polynom g(x) primitivní prvek pole α
jsou stejné jako předchozím případě. všech standardech
DVB při přenosu používán modifikovaný (zkrácený) kód (204, 188), který dosahuje
výstupní zbytkovou chybovost cca 1E-11 při vstupní chybovosti 2E-4, přičemž umožňuje
opravu chybných symbolů bloku.
Účinnost kódování stoupá zvyšujícím počtem testovacích symbolů. Informační symboly jsou umístěny prvních pozicích kódového slova.
Obr.3 Účinnost kódování
Nezávisle způsobu kódování dekódování frekvenční nebo časové oblasti je
účinnost kódů stejná.2 kód kódování dekódování časové oblasti
Nevýhodou zpracování frekvenční oblasti (viz obr.9: dekódování časové oblasti.
6.10). když jsou kódy symbolově orientovány, analýza jejich
účinnosti založena vyhodnocení bitové chybovosti.8) implementace DFT
transformace dále fakt, původní informace není identifikovatelná přenášeném kódovém
vektoru. 5. Syndrom nalezen pomocí Euclidova Berlekampova algoritmu poté vyhodnocen
polynom vyčíslení chyb Ω(Z). 5. Kódování používá specifický kódový generátor formě polynomu, nulové pozice
jsou vázány vytvoření sobě následných nul spektru. Informace uložené prvních pozicích jsou děleny modulo generujícím
mnohočlenem g(x). Tyto nevýhody lze odstranit kódováním dekódováním časové oblasti
(viz obr
