Kniha se zabývá problematikou sledování provozního stárnutí izolačních systémů elektrických strojů a přístrojů na vysoké napětí. Podrobně jsou popsány diagnostické metody a důraz je kladen na jejich použití v praxi. Je určena inženýrům, projektantům, provozním technikům z elektráren, rozvoden a výrobních podniků. Budou ji moci používat i studující vysokých škol a středních škol příslušných specializací.
V prvních čtyřech pěti létech elektrická pevnost těchto strojů zmenšuje až
25 původní pevnosti, dalších létech pokles zmenšuje. Tepelné stárnutí
Nejznámějším vztahem, popisujícím kvantitativně tepelné stárnutí, vztah
Montsingerův.
Za určitých předpokládaných chemických reakcí, provázejících stárnutí, odvodil
Biissing zákony pro život izolace. Široký rozptyl dob života dán provozními
podmínkami příslušného stroje, prostředím, teplotou, vlhkostí apod. Vlivem exponenciálních závislostí chemických
27
Obr. Závislost poměrného
.1. pevnost tahu. Pokles elektrické pev
nosti alternátorů středních velkých výkonů Činí tedy prvních Čtyřech pěti
létech ročně, dalším průběhu již jen asi obr.plného zatížení stroje považuje ekvivalentní 1,2 1,4 provozních hodin. Montsinger provedl řadu pokusů zjistil, že
v oboru teplot 104 získané doby života závislosti teplotě semilo-
garitmických stupnicích zobrazují jako přímky odpovídající shora uvedenému
vzorci. mimořád
ných provozních podmínkách však může být doba života podstatně kratší. závislost
poměrného průrazného napětí vysokonapěťové izolace statorového vinutí době
jejich provozu.
I --------------------------------------------------------- —
8
=?
^ e
t <
2 _____ ___ _____ ___ _______ ___________
0 100 120 140 160 průrazného napětí vn
— [kh izolace době provozu
3. Montsinger odvodil základě pokusů transformátorech pra
vidlo, které bylo pokusně ověřeno mnoha organických materiálech Montsinger
je posléze vyjádřil rovnicí
T e~A& (1)
kde střední doba života teplota.
Střední doba života izolačních soustav motorů bývá však podstatně kratší,
protože jejich izolační soustavy stárnou rychleji Činí průměru pět deset let,
v příznivých případech patnáct let.
Empiricky lze tento vztah odvodit takto: budiž zvolena nějaká, snadno měřitelná
vlastnost určité látky, např. Nato stanoví určitá hodnota této
vlastnosti, která představuje mez krajní použitelnosti daného materiálu. Doba
života zkoušeného izolantu pak pro určitou teplotu dána dobou, během které se
sledovaná vlastnost změní tak, zmenší hodnoty pro nový materiál stano
venou minimální mez použitelnosti
