Kniha se zabývá problematikou sledování provozního stárnutí izolačních systémů elektrických strojů a přístrojů na vysoké napětí. Podrobně jsou popsány diagnostické metody a důraz je kladen na jejich použití v praxi. Je určena inženýrům, projektantům, provozním technikům z elektráren, rozvoden a výrobních podniků. Budou ji moci používat i studující vysokých škol a středních škol příslušných specializací.
V obvyklém uspořádání mají obě metody určité přednosti nedostatky.
Chyba při určení teploty může dosahovat vlivem odlišného teplotního součinitele
(podle druhu čistoty materiálu) [77]. nomogram pro vztah (102).
Pro měděné vinutí udává 0,00393 (1/225) pro hliníkové
vinutí podle čistoty materiálu 0,00377 0,004 _1.
Měřit činný odpor zásadě možné dvěma způsoby:
— můstkovými metodami,
— Ohmovou (ampérvoltovou) metodou. Můst-
kové metody často zajišťují větší přesnost měření, ale vzhledem konstrukci vyrá
165
.a(St 20)] (101)
R i?20[l a(í>2 20)]
kde 20je odpor vinutí při teplotě teplotní součinitel odporu [K~*].
Ejělením dosazením (1/255) pro měď dostaneme
a2 235) 235 [°C; °C] (102)
K i
Na obr. Pro výpočet teploty hliníkového vinutí
se někdy používá (1/265) Norma ČSN 1080 [117] však předpisuje
používat stejný teplotní součinitel odporu jako pro měď. Celková chyba vztahu (102) ještě
zvětší chyby při určování odporů teploty Jestliže pro měření použije
stejné uspořádání stejná metoda měření, pak kromě chyby při měření jde
o chybu soustavnou
