Kniha se zabývá problematikou sledování provozního stárnutí izolačních systémů elektrických strojů a přístrojů na vysoké napětí. Podrobně jsou popsány diagnostické metody a důraz je kladen na jejich použití v praxi. Je určena inženýrům, projektantům, provozním technikům z elektráren, rozvoden a výrobních podniků. Budou ji moci používat i studující vysokých škol a středních škol příslušných specializací.
V obvyklém uspořádání mají obě metody určité přednosti nedostatky.
Měřit činný odpor zásadě možné dvěma způsoby:
— můstkovými metodami,
— Ohmovou (ampérvoltovou) metodou.
Chyba při určení teploty může dosahovat vlivem odlišného teplotního součinitele
(podle druhu čistoty materiálu) [77]. Můst-
kové metody často zajišťují větší přesnost měření, ale vzhledem konstrukci vyrá
165
.a(St 20)] (101)
R i?20[l a(í>2 20)]
kde 20je odpor vinutí při teplotě teplotní součinitel odporu [K~*]. Celková chyba vztahu (102) ještě
zvětší chyby při určování odporů teploty Jestliže pro měření použije
stejné uspořádání stejná metoda měření, pak kromě chyby při měření jde
o chybu soustavnou.
Pro měděné vinutí udává 0,00393 (1/225) pro hliníkové
vinutí podle čistoty materiálu 0,00377 0,004 _1.
Ejělením dosazením (1/255) pro měď dostaneme
a2 235) 235 [°C; °C] (102)
K i
Na obr. Pro výpočet teploty hliníkového vinutí
se někdy používá (1/265) Norma ČSN 1080 [117] však předpisuje
používat stejný teplotní součinitel odporu jako pro měď. nomogram pro vztah (102)
