tku. Pouhá žádost poznání odpovdí podobné
zcela nepraktické neužitené otázky posedla mne
jako nemoc. Osobní pokora nezbytn toho
žádá, aby zpovídající pokoil ped zpovdníkem,
alespo, aby ponížil nejpositivnjším vyslove-
ním svého poklesku, chcete-li, híchu, nedostr.jsem stejn vytrvale, jako marn, chrám sv, Pe-
tra zpcvdnici pro echy, Nestaí sebe
hloubavjší sebepoznání zpytování svdomí plné-
mu vnitnímu uspokojení, které nazývali jansenísti
obrozením.rcu zaujat, jsem
cítil plné štstí již pocitu sebe jako »subjcivlu po-
znání«.
Zde, mém pípadu, jde nedostatek dslednosti
positivismu, projevivši práv onou nezodp:vd-
nou otázkou,
V dob, kdy jsem propagoval dckcnce po
echách Ostv/aldv monismus mezinárodni jazyk
idist, musil jsem náhle mnoho hloubati me^afysi-
ckém smyslu této docela positivní práce, hledati ja-
kousi kosmickou hodnotu, nebo lépe eeno platón-
skou ideu vši techniky veejné práce. Moje duše byla hloubí otesena již
sebe menším piblížením které ideji, mohl
tak žíti již pedem útraty síly, kterou Aii bylo
»pouhé znání« propjilo celé dokonalostir
Zvláštní druh lásky! Moje poznávání bylo da^eko
specialistova odborného badání, onoho hromi^dní
poznatk jednotlivostí, bez ohledu potebnost
dosažené odpovdi pro život duše badatelovy její
klid. byl každý poznatek životní nezbytností,
nebo mému poznání pedcházela poteba, touha
4H
. Chtl bych ustaviti nejlepší psychology
svta obasné zpovdi všech »híchy« obtížených
lidí církvi práce. Byl jsem již
tehdy nezbytností rozešení podobných paraduxních
problém mého poznání tcu m
