pro zamstnavatele zamstnance.
*
Shrnuje podstatný obsah svých vývod, podtrhu-
jí formulku taylcrist, dle níž pijatelný jediný
princip vdecké crganisace práce jest maksimum
práce minimální dob minimální námahou, ilí
krátce minimálním úsilím dosáhnouti maksima
prosperity pracujících.
Vidél bych makiímum prosperity doiažwié pracC
. Tak nutno se
dívati postavení dlníka výrobním mecha-
nismu,
Zbaví-li dlníka myšlení, sestrojnití tím
znelídští, Taylor omlouvá tento postup tím, vy-
bírá kruhu mechanicky pracujících prvky schop-
né myšlení, dozoru vedení práce iní nich
dílovedoucí, mistry úedníky pracovním byro,
nechávaje práci bezmyšlenkovité jen ty, kteí
nemají jiných schopností,
Platí-li ale každého dle jeho individuálních
schopností výkon, netají Taylor nikterak sna-
hou zniiti tím solidaritu celku, rozrušiti tídní
jednotnost dlnictva svého závodu seslabit tím
jeho schopnost resistence proti pípadným nesoci-
álním zámrm organisátora, »Nemže býti zájmu
dobe placeného mistra, aby spojoval špatn
placeným dlníkem,« praví Taylor.
Proti této Unii namíeno zcela nesociáln moti-
vované protisociální tídní dlník povýšené
a nepovýšené musí každému dlníkovi vysvit-
nouti jeho úel. Dobe placení
nedali také dle líení Wallichse pinutiti, aby
vstoupili crganisace, nebo pro zname-
nalo ztrátu výdlku oproti mén schopným orga-
nisovaným Unii, která zaruuje základní plat
