Není
o spor, rozkvt existence podniku jsou
taylorismem zarueny, alespo první as, ale
stejn beze sporu jest, není tchto záruk ani
v sebe nepatrnjší míe pro celek dokonce ne
pro druhého podstatného úastníka podnikám, dl-
níka. Opt nutno tázati: kdo
získá odstranním této »mrtvé práce«, jak na-
zývají žáci Taylorovi? jest kámen úrazu
základního principu Taylorova hlavní rozpor
mezi tayloristy kulturními požadavky doby.výkon dlníkv jde jinému duhu není zárukou
jeho pokroku.
Taylor odstrauje všechny pohyby, zbytené
pro bezprostední výsledek práce, pro dílo, beZ'
260
. Závod sebe modemji zorganisova-
ný neuiní ústupk sociálnímu pokroku, nezvýší
mzdy, pokud bude veden svém snažení jen
zásadami technicko-hospodáskými rázu Taylorova,
a pokud nebude spolu založen vyšších zása-
dách, nimž musil býti donucen, protože jsou
v odporu jeho aristokratickou podstatou.
Ale je-li rozsah výroby dán odbytem, jest ka-
ždém pípad nový systém píinou propustiti
dlníky pebytené nebo zlevniti výrobky peby-
tené, aby zvýšil odbyt mohli býti zamstnáni
všichni dlníci nižší plat, obou pípadech je
zavedení tayicrismu nejlepších okolností pí-
inou nutnosti zachovati staré platy vyšší výkon
slabší obou stran, zorganisovaných taylorismem
k souinnosti.
Zbývají tedy jedin zbytené pracovní pohyby,
odstranné taylorismem, jako jediný zisk jeho do-
sud mnou nedotený. Nebo vtší výkon, zaplacený stej-
ným platem, dává vtší zisk, prvoadý
úspch: zvtšená radost podnikatelova života
