Není
o spor, rozkvt existence podniku jsou
taylorismem zarueny, alespo první as, ale
stejn beze sporu jest, není tchto záruk ani
v sebe nepatrnjší míe pro celek dokonce ne
pro druhého podstatného úastníka podnikám, dl-
níka. Opt nutno tázati: kdo
získá odstranním této »mrtvé práce«, jak na-
zývají žáci Taylorovi? jest kámen úrazu
základního principu Taylorova hlavní rozpor
mezi tayloristy kulturními požadavky doby.
Zbývají tedy jedin zbytené pracovní pohyby,
odstranné taylorismem, jako jediný zisk jeho do-
sud mnou nedotený. Závod sebe modemji zorganisova-
ný neuiní ústupk sociálnímu pokroku, nezvýší
mzdy, pokud bude veden svém snažení jen
zásadami technicko-hospodáskými rázu Taylorova,
a pokud nebude spolu založen vyšších zása-
dách, nimž musil býti donucen, protože jsou
v odporu jeho aristokratickou podstatou.
Taylor odstrauje všechny pohyby, zbytené
pro bezprostední výsledek práce, pro dílo, beZ'
260
. Nebo vtší výkon, zaplacený stej-
ným platem, dává vtší zisk, prvoadý
úspch: zvtšená radost podnikatelova života.
Ale je-li rozsah výroby dán odbytem, jest ka-
ždém pípad nový systém píinou propustiti
dlníky pebytené nebo zlevniti výrobky peby-
tené, aby zvýšil odbyt mohli býti zamstnáni
všichni dlníci nižší plat, obou pípadech je
zavedení tayicrismu nejlepších okolností pí-
inou nutnosti zachovati staré platy vyšší výkon
slabší obou stran, zorganisovaných taylorismem
k souinnosti.výkon dlníkv jde jinému duhu není zárukou
jeho pokroku
