Rozumné jednáni pak takové, které každé
bžné okolnosti jest znalé následk, vdomé d-
sledk svého konání dostatek síly nekoná-
ní, odvrácení pochod škodlivých,* tak do
nejvyšších duševních pochod, nichž již podle
poteby mní reakce, tvoení pojm
opakujících zjev reakních, smyslových vje-
m, hledáním spolených vlastností, zjedno-
dušujících usnadujících systém innosti du-
ševní. Tak stává, dotek cizí ruky mívá
vtší cenu pro život monísty než jeho rozum. Tebaže nedove-
deme samo myšlení zcela mechanicky vysvtliti,
není obtížným vidti jeho energetickou píbuznost
se zjevy ostatního svta.
Takto jeví nám celá stupnice duševní in-
ností nejjednodušších reflex nejvyšším
výkonm filosofickým adou souvislých stále ráz-
njších úelnjších výkon mechanicky pochopi-
telných stejném základu, jímž jest princip ener-
getické transformace, který podléhá tudíž jejím
zákonm. Což není nálada odvislá
od pebytku nedostatku sil? Což není myšlení
Nezbytnost nerozumn jednati vdomím, chtním
škodlivosti sebevražda, ob, náruživost, váše —
monismus nevysvtlí. Tato protiva byla sesílena ješt
materialistickými marnými pokusy poíná mizeti
teprve pod vlivem energetického seskupení zku-
šenosti systém bez hypothes. 1918,
.
Tisíce let psobí omyl Platonv, jímž staio
oddlení života duševního tlesného bžným
a proto nám tak tžko zvyknouti souvislost
mezi jednoduchými fysiologickými složitými du-
ševními pochody
