Jelikož je
celý svt tlesný hmotný pojímán smysly jen,
co smysly pojatelné, pro vdecký názor náš
cenu, odkázaný jen tyto transformátory energie,
jest protiva mezi duší tlem odstranna tím
momentem, kdy složitjší životní pochody, zvané
psychickými, stanou jasnjšími použitím princip
pírodní filosofie, která iní nárok názor moni-
stický.jako zvlášt specialisované stroje, zvlášt jemné
konstrukce, zbývá nám doplnní obrazu, jehož
jednotu pehlednost každý již pozoruje, vysvtliti
to, nazývá duší. Uspokojivé
ešení této otázky jest rozhodující zkouškou pro
monismus Ostw^aldúv.
Celý tento dualismus tla duše, který hlu-
boce zakoenn celém duševním život lidstva,
jest jen rozporem zdánlivým, jest jen výrazem
dosavadní nemožnosti vysvtliti nkteré zjevy ži-
vota duševního mechanicky, chemicko-fysikáln,
pevésti njaké pochody mechanismu. Zde jde
o vlastní nejpevnjší hrad dualismu. Duše,
to soubor nevysvtlítelnosti organismu živého,
pírodovdeckému výkladu vzdorující: vedle zje-
vu smrti, námi již vysvtleného, zvlášt psy-
chické zjevy. Jde tedy vtrné mlýny, Vysvt-
líme-li zjevy jmenované faktory svta tlesného,
zmizí tím »duše« jako duch románu. Zde práv most, který
jedná skutenému monistovi, který marn
snažilo tolik systém, most, klenoucí pes pro-
past mezi životem fysickým duševním.* Pravím jasnjšími, jasnjšími než dosud,
Nedovede-li zde tyricetilelý potlaiti úsmv nad tím,
co napsal ticetiletý, cílí-li starší kolísati pod svýma no-
hama most postavený mladším, omlouvá naivnost »vdeck6ho
130
