První česká obrázková encyklopedie energetiky přináší názornýa úplný pohled na energii v jejích nejrozmanitějších formách,s nimiž se setkáváme v každém okamžiku našeho života.Je to první dílo tohoto druhu u nás, navíc od výhradně českýchautorů, předních odborníků v energetice a příbuzných oborech,schopných podat problematiku čtivou a populární formou.Stovky názorných obrázků, schémat, grafů a fotografií umožňujívytvořit si jasnou představu o probírané tematice.
Provedl stovky pokusů
s žabími stehýnky jiným živočišným mate
riálem své výsledky shrnulv učeném spise. Elek
trický úhoř, obyvatel tropických vod Střední
a Jižní Ameriky, svými 300 volty ochromí
i koně, natož člověka.
Přes seznámení muži slavnými učenými
jsme však historii elektřiny teprve samém
prahu.Kromě „duše“ jantaru znal starověk ještě
jeden zdroj elektřiny elektrické ryby.
Jeden žertovných pokusů abbého Nolleta Paříži. nás patřil prvním
průkopníkům známý Prokop Diviš (1696 až
1765, vlastním jménem Václav Divíšek). Zachovaly zprávy využívání jejich
elektrických „šoků“ léčbě nervových one
mocnění. Antický svět znal pravdě
podobně afrického sumce elektrického, který
se objevuje Nilu.
. Zdá se, tomto případě měli an
tičtí lékaři velmi moderní přístup. Oje-
ho bleskosvodu dobře ví, ale tento mimořád
ně vzdělaný kněz používal elektřinu léčení
lidí, studoval její vliv rostliny dokonce
vynalezl elektrický strunný nástroj Denis d'or. když
v medicíně dotáhl hodně daleko, osob
ního lékaře královny Alžběty jejího násled
níka Jakuba I. Také
jeho však zlákala fyzika, především elektřina.
Ve Francii těmito pokusy zabýval abbé
Nollet.
IV ■;~vTrf- ■!
Vyobrazení slavného pokusu žabími stehýnky.
William Gilbert. zaujalo
(některé prameny dokonce tvrdí, první si
tohoto jevu všimla Galvaniho manželka) za
čal hledat příčinu.
Gilbert jako první vysvětlil rámci tehdej
ších možností rozdíl mezi elektřinou magne
tismem určil její hlavní vlastnosti. Sklo zabraňovalo
v samovolném vybíjení., věky proslavil svým
koníčkem.
Leidenská láhev elektrický náboj ukládal ko
vové'• vrstvě uvnitř láhve.Prokop Diviš. Kjantaru souvis
losti elektřinou vrátil první muž, kte
rém musíme zmínit.
Proslavil důkazem elektrického charakteru
blesku tím souvisejícím vynálezem blesko
svodu. Byl William Gil
bert (1544 1603), londýnský lékař.
Benjamin Franklin. Tako
vý úhoř elektrický nebo rejnok elektrický do
káží „vyrobit“ poměrně vysoké napětí.
Prakticky stejnými znalostmi pak spo
kojili lidé řadu století. Stál na
počátku své době tak oblíbených pokusů
s „třecí“ elektřinou. Svého krále bavil tím, přenesl elek
trický náboj celou setninu gardistů pozdě
ji dokonce tři sta mnichů spojených mezi
sebou železnou obručí. pro
fesor anatomie Bologni, byl muž, kterého
fyzika elektřina nijak zvlášť nezajímaly. doby také pochází kdysi tak
populární elektrický zdroj leidenská láhev. Disponuje napětím 200
voltů. Mnoho předních
učenců zabývalo vymýšlením nejrůznějších
strojků zařízení vyvolání ovládnutí elek
trických sil.
Mluvíme-li Divišovi, nesmíme zapome
nout jeho velkého rivala boji prvenství
při vynálezu hromosvodu.
Jednoho dne však při pitvání žab zpozoroval,
že plechu položená žabí stehýnka sebou
při doteku skalpelem škubnou.
„Živočišná elektřina“
Jak životě někdy bývá, objevu elek
trického proudu došlo vlastně souhrou náhod
a omylů. jejími projevy se
samozřejmě setkáváme dodnes, říkáme jim
ovšem statická elektřina. Luigi Galvani (1737 1798). Byl ovšem mužem velmi mnohostran
ným zabýval politickou činností patřil
k autorům první ústavy USA. oblibou totiž pěstoval fyziku, pře
devším zabýval studiem elektrických
a magnetických jevů. Benjamin Franklin
(1706 1790) pocházel Bostonu vyučil se
u svého bratra tiskařem knihkupcem. Pravý věk elektřiny totiž nastal teh
dy, když elektřinu statickou vystřídala energie
dynamická elektrický proud.
S tímto nástrojem, napájeným leidenských
lahví, předváděl císařského dvora ve
Vídni. právě daľelektři
ně její jméno podle řeckého slova elektron,
které neznamená nic jiného než jantar. Tento druh elektřiny sice
nemá praktické užití, ale jím působit
mnoho zábavy, zvláště když její projevy půso
bí nezasvěceného diváka jako nějaká ta
jemná, nadpřirozená síla
