Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Hromadíme-li něm elektrickou
energii, říkáme, jej nabíjíme: zužitkujeme-li ji, tedy jej vy-
1 fcb
bijime.
Děti hrály před školou proti nim jel velký povoz, tažený
párem silných hnědých koní.
Musí být nejméně dvě, kladná záporná» Nabíjíme-li akumu
96
. Stál inženýrem před transformační budkou teď
slyšel Čtvrtík jeho nové otázky.
„Chceš opravdu vědět všechno,“ usmál se, „Mám ještě
chvíli času, tedy vysvětlím to.
„Už vás opravdu nebudu obtěžovat,“ mluvil chlapec a
Čtvrtík pomyslil, jistě není pravda. Dívali zvědavě těžký předmět, který byl odnášen
k transformační budce. voze bylo naloženo obilí za
vozem šlo několik lidí, utírajících pot.formátoru nejmladší Drátů prohlížel vesnici. Akumulátorem jmenujeme
takový přístroj, němž hromadíme energii, abychom jiné
době nebo jiném místě zase zužitkovali. Mřížkyjsouplněnytak zvanouúčinnou hmotou.
„Avšak jeho konstrukce?“ zvídal hoch.
„Hečte, byli byste také rádi takové koupeli, jaké jsem
já!“ křikl ně, ale lidé jej neslyšeli nebo nerozuměli jeho
řeči.
„Nevyznám akumulátorech,“ mluvil chlapec inženýr
mu poklepal rameno. „Akumulátor skládá nádoby, větší-*
nou skleněné nebo isolační hmoty, naplněné rozředěnou kyse
linou sírovou, dále několika olověných desek, ulitých na
Způsob mřížek. Mluvme však jen
0 elektrickém akumulátoru.
„Je založena chemických změnách působených elektři
nou,“ pokračoval muž. Všude viděl
dřevěné sloupy,které bylyupevněny půdě, když jejich spodky
byly napřed opáleny natřeny dehtem, aby zemi nehnily.
Pak viděl naposledy onoho hocha, který vždycky tolik
vyptával
