Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Děti hrály před školou proti nim jel velký povoz, tažený
párem silných hnědých koní.
Pak viděl naposledy onoho hocha, který vždycky tolik
vyptával. Hromadíme-li něm elektrickou
energii, říkáme, jej nabíjíme: zužitkujeme-li ji, tedy jej vy-
1 fcb
bijime.formátoru nejmladší Drátů prohlížel vesnici.
„Hečte, byli byste také rádi takové koupeli, jaké jsem
já!“ křikl ně, ale lidé jej neslyšeli nebo nerozuměli jeho
řeči. Všude viděl
dřevěné sloupy,které bylyupevněny půdě, když jejich spodky
byly napřed opáleny natřeny dehtem, aby zemi nehnily. Stál inženýrem před transformační budkou teď
slyšel Čtvrtík jeho nové otázky. Dívali zvědavě těžký předmět, který byl odnášen
k transformační budce. Mluvme však jen
0 elektrickém akumulátoru.
Musí být nejméně dvě, kladná záporná» Nabíjíme-li akumu
96
. voze bylo naloženo obilí za
vozem šlo několik lidí, utírajících pot. „Akumulátor skládá nádoby, větší-*
nou skleněné nebo isolační hmoty, naplněné rozředěnou kyse
linou sírovou, dále několika olověných desek, ulitých na
Způsob mřížek.
„Už vás opravdu nebudu obtěžovat,“ mluvil chlapec a
Čtvrtík pomyslil, jistě není pravda. Akumulátorem jmenujeme
takový přístroj, němž hromadíme energii, abychom jiné
době nebo jiném místě zase zužitkovali.
„Chceš opravdu vědět všechno,“ usmál se, „Mám ještě
chvíli času, tedy vysvětlím to. Mřížkyjsouplněnytak zvanouúčinnou hmotou.
„Je založena chemických změnách působených elektři
nou,“ pokračoval muž.
„Avšak jeho konstrukce?“ zvídal hoch.
„Nevyznám akumulátorech,“ mluvil chlapec inženýr
mu poklepal rameno
