Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Je založena chemických změnách působených elektři
nou,“ pokračoval muž.
Pak viděl naposledy onoho hocha, který vždycky tolik
vyptával.
Musí být nejméně dvě, kladná záporná» Nabíjíme-li akumu
96
. Všude viděl
dřevěné sloupy,které bylyupevněny půdě, když jejich spodky
byly napřed opáleny natřeny dehtem, aby zemi nehnily. Hromadíme-li něm elektrickou
energii, říkáme, jej nabíjíme: zužitkujeme-li ji, tedy jej vy-
1 fcb
bijime.
„Už vás opravdu nebudu obtěžovat,“ mluvil chlapec a
Čtvrtík pomyslil, jistě není pravda.
„Hečte, byli byste také rádi takové koupeli, jaké jsem
já!“ křikl ně, ale lidé jej neslyšeli nebo nerozuměli jeho
řeči. Mluvme však jen
0 elektrickém akumulátoru.
„Nevyznám akumulátorech,“ mluvil chlapec inženýr
mu poklepal rameno. Mřížkyjsouplněnytak zvanouúčinnou hmotou. Dívali zvědavě těžký předmět, který byl odnášen
k transformační budce.formátoru nejmladší Drátů prohlížel vesnici.
„Avšak jeho konstrukce?“ zvídal hoch. voze bylo naloženo obilí za
vozem šlo několik lidí, utírajících pot. Stál inženýrem před transformační budkou teď
slyšel Čtvrtík jeho nové otázky. „Akumulátor skládá nádoby, větší-*
nou skleněné nebo isolační hmoty, naplněné rozředěnou kyse
linou sírovou, dále několika olověných desek, ulitých na
Způsob mřížek.
„Chceš opravdu vědět všechno,“ usmál se, „Mám ještě
chvíli času, tedy vysvětlím to. Akumulátorem jmenujeme
takový přístroj, němž hromadíme energii, abychom jiné
době nebo jiném místě zase zužitkovali.
Děti hrály před školou proti nim jel velký povoz, tažený
párem silných hnědých koní
