Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
93
. Složitějším detektorem jsou
elektronky, které vidíš rozhlasových přístrojích. Převedeme tak vzduchem stej'
nou elektřinu, aniž použijeme drátů. Nejjednodušším detektorem
jsou krystaly sloučenin některých kovů, zejména používá
leštěnce olověného, neboCmá vlastnost, propouští elektro-
magnetické vlny jedním směrem.“
„Je jich tam však více,“ upozornil hoch, pozorně naslou
chající.prostor. Proto třeba tyto
proudy obrátiti jeden směr, čili usměrniti, děje detek-
torem. radiofonii
je místo staniolových polepů Franklinovy desky vysílací
stanici anténa vysílací, přijímací stanici pak anténa přijímací.“
„Jen nemysli,“ usmálseinženýr. Tento proud čili
elektromagnetické vlny jsou vysílány tak ohromně rychlými
Změnami směru proto zde hovoří vysoké frekvenci —
že lidské ucho nestačí tyto změny vnímati. Mezi
nimi vznikne tak zvané pole,
kterým může elektrická energie přecházet podobně jako drá-
tech, ovšem jen mnoha změnami napětí vteřinu (energie
svysokým kmitočtem, vysokofrekvenční) nepatrném množ'
ství. však zcela stačí pro radiofonii rozhlas.
Zvětšujeme-li stále vzdálenost obou těchto polepů, poznáme,
Že přes přechází proud jednoho polepu druhý. Zase poznáme týž zjev. „Nezapomeň, uvedený
proud bychom nemohli ještě sluchem vnímati.“
„Umíte znamenitě vysvětlovat,“ ozval hoch, „nyní vidím,
Že není tak složité, jak vyhlíží.
Přijímací stanice, přijímač, čili rozhlasový přístroj, zapojí se
mezi přijímací anténu zemi proto používá uzemnění —
a tím dostáváme obvod pro vedení proudu, jako byl leyden-
ské láhve nebo Franklinovy desky. Znáš přece jednoduché detektory krystalových stanic,
kde poslouchá sluchátka
