Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
prostor.
Zvětšujeme-li stále vzdálenost obou těchto polepů, poznáme,
Že přes přechází proud jednoho polepu druhý.“
„Jen nemysli,“ usmálseinženýr. Zase poznáme týž zjev.
Přijímací stanice, přijímač, čili rozhlasový přístroj, zapojí se
mezi přijímací anténu zemi proto používá uzemnění —
a tím dostáváme obvod pro vedení proudu, jako byl leyden-
ské láhve nebo Franklinovy desky.“
„Je jich tam však více,“ upozornil hoch, pozorně naslou
chající. Převedeme tak vzduchem stej'
nou elektřinu, aniž použijeme drátů. radiofonii
je místo staniolových polepů Franklinovy desky vysílací
stanici anténa vysílací, přijímací stanici pak anténa přijímací. „Nezapomeň, uvedený
proud bychom nemohli ještě sluchem vnímati. Znáš přece jednoduché detektory krystalových stanic,
kde poslouchá sluchátka.
93
. však zcela stačí pro radiofonii rozhlas. Složitějším detektorem jsou
elektronky, které vidíš rozhlasových přístrojích.“
„Umíte znamenitě vysvětlovat,“ ozval hoch, „nyní vidím,
Že není tak složité, jak vyhlíží. Nejjednodušším detektorem
jsou krystaly sloučenin některých kovů, zejména používá
leštěnce olověného, neboCmá vlastnost, propouští elektro-
magnetické vlny jedním směrem. Tento proud čili
elektromagnetické vlny jsou vysílány tak ohromně rychlými
Změnami směru proto zde hovoří vysoké frekvenci —
že lidské ucho nestačí tyto změny vnímati. Mezi
nimi vznikne tak zvané pole,
kterým může elektrická energie přecházet podobně jako drá-
tech, ovšem jen mnoha změnami napětí vteřinu (energie
svysokým kmitočtem, vysokofrekvenční) nepatrném množ'
ství. Proto třeba tyto
proudy obrátiti jeden směr, čili usměrniti, děje detek-
torem
