Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
polepy. „Poslouchej však dále.
Na druhém polepu vzbudí indukcí obě elektřiny, kladná
i záporná. Čím rychleji budeme střídat
napětí, tím větší oud poteče Franklinovou' deskou, a
tedy nevodičem. jeden
její staniolový polep přivádíme elektřinu, příklad kladnou.“
„Nuže, pokračuji. Převedli jsme
tedy stejnou elektřinu přes nevodič, že? Obrátíme-li nyní věc
a přivádíme prvý polep elektřinu zápornou, vzniknou na
druhém polepu opět obě elektřiny, kladná záporná.“
„Tomu jsem učil již obecné škole. Teď se
s přivedenou zápornou elektřinou bude vázati elektřina kladná
a záporná bude prchat. Převedli jsme tedy nyní zápornou
elektřinu sklem druhý polep. Rychlého střídání napětí, mnoho milionů
Změn vteřinu, dosáhneme elektronkami, kterým dříve
říkalo radiové nebo elektronové lampy.
„Je,“ souhlasil inženýr. přece již dávno známo, stejnomenné elektřiny se
odpuzují, nestejnojmenné pak přitahují. Všimni nyní, prvý staniolový
polep jsme kladnou elektřinu přivedli, druhého staniolového
polepu opět odchází kladná elektřina. přece elek'
třina prošla tímto nevodičem!“
„To tak zajímavé,“ liboval hoch. Záporná elektřina kladnou elektřinou prvém
polepu přitahují, kdežto kladná elektřina druhého polepu
prchá.
A teď představ, místo skla ponecháme jen vzdušný
92
. Staniol jemně roztepaný cín, tedy dobrý vodič
elektřiny.“
„Ano. Mezi oběma těmito kovo-
vými polepy však sklo»tedy nevodič elektřiny. Představ sinynítakovou Franklinovu desku.“
„Z elektrotechniky již víš,“ pokračoval člověk, „že elektřina
se budí kovech ina dálku, bezjakéhokoliv spojení, tak zvanou
indukcí
