Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Mezi oběma těmito kovo-
vými polepy však sklo»tedy nevodič elektřiny.“
„Tomu jsem učil již obecné škole.
„Je,“ souhlasil inženýr. Staniol jemně roztepaný cín, tedy dobrý vodič
elektřiny. Rychlého střídání napětí, mnoho milionů
Změn vteřinu, dosáhneme elektronkami, kterým dříve
říkalo radiové nebo elektronové lampy. Záporná elektřina kladnou elektřinou prvém
polepu přitahují, kdežto kladná elektřina druhého polepu
prchá. Představ sinynítakovou Franklinovu desku. přece elek'
třina prošla tímto nevodičem!“
„To tak zajímavé,“ liboval hoch. Teď se
s přivedenou zápornou elektřinou bude vázati elektřina kladná
a záporná bude prchat. Všimni nyní, prvý staniolový
polep jsme kladnou elektřinu přivedli, druhého staniolového
polepu opět odchází kladná elektřina.
A teď představ, místo skla ponecháme jen vzdušný
92
.polepy.“
„Z elektrotechniky již víš,“ pokračoval člověk, „že elektřina
se budí kovech ina dálku, bezjakéhokoliv spojení, tak zvanou
indukcí.“
„Ano. Čím rychleji budeme střídat
napětí, tím větší oud poteče Franklinovou' deskou, a
tedy nevodičem. Převedli jsme
tedy stejnou elektřinu přes nevodič, že? Obrátíme-li nyní věc
a přivádíme prvý polep elektřinu zápornou, vzniknou na
druhém polepu opět obě elektřiny, kladná záporná.
Na druhém polepu vzbudí indukcí obě elektřiny, kladná
i záporná. Převedli jsme tedy nyní zápornou
elektřinu sklem druhý polep. „Poslouchej však dále. jeden
její staniolový polep přivádíme elektřinu, příklad kladnou.“
„Nuže, pokračuji. přece již dávno známo, stejnomenné elektřiny se
odpuzují, nestejnojmenné pak přitahují
