Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Tomu jsem učil již obecné škole.polepy. Teď se
s přivedenou zápornou elektřinou bude vázati elektřina kladná
a záporná bude prchat.“
„Z elektrotechniky již víš,“ pokračoval člověk, „že elektřina
se budí kovech ina dálku, bezjakéhokoliv spojení, tak zvanou
indukcí. „Poslouchej však dále. Záporná elektřina kladnou elektřinou prvém
polepu přitahují, kdežto kladná elektřina druhého polepu
prchá. Mezi oběma těmito kovo-
vými polepy však sklo»tedy nevodič elektřiny. přece elek'
třina prošla tímto nevodičem!“
„To tak zajímavé,“ liboval hoch. Převedli jsme
tedy stejnou elektřinu přes nevodič, že? Obrátíme-li nyní věc
a přivádíme prvý polep elektřinu zápornou, vzniknou na
druhém polepu opět obě elektřiny, kladná záporná. přece již dávno známo, stejnomenné elektřiny se
odpuzují, nestejnojmenné pak přitahují. Staniol jemně roztepaný cín, tedy dobrý vodič
elektřiny. Čím rychleji budeme střídat
napětí, tím větší oud poteče Franklinovou' deskou, a
tedy nevodičem.
A teď představ, místo skla ponecháme jen vzdušný
92
. Převedli jsme tedy nyní zápornou
elektřinu sklem druhý polep.“
„Nuže, pokračuji. Rychlého střídání napětí, mnoho milionů
Změn vteřinu, dosáhneme elektronkami, kterým dříve
říkalo radiové nebo elektronové lampy. Všimni nyní, prvý staniolový
polep jsme kladnou elektřinu přivedli, druhého staniolového
polepu opět odchází kladná elektřina.“
„Ano. jeden
její staniolový polep přivádíme elektřinu, příklad kladnou. Představ sinynítakovou Franklinovu desku.
Na druhém polepu vzbudí indukcí obě elektřiny, kladná
i záporná.
„Je,“ souhlasil inženýr
