Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Z elektrotechniky již víš,“ pokračoval člověk, „že elektřina
se budí kovech ina dálku, bezjakéhokoliv spojení, tak zvanou
indukcí. Převedli jsme tedy nyní zápornou
elektřinu sklem druhý polep. Převedli jsme
tedy stejnou elektřinu přes nevodič, že? Obrátíme-li nyní věc
a přivádíme prvý polep elektřinu zápornou, vzniknou na
druhém polepu opět obě elektřiny, kladná záporná. přece elek'
třina prošla tímto nevodičem!“
„To tak zajímavé,“ liboval hoch.“
„Ano.“
„Nuže, pokračuji.
Na druhém polepu vzbudí indukcí obě elektřiny, kladná
i záporná. Záporná elektřina kladnou elektřinou prvém
polepu přitahují, kdežto kladná elektřina druhého polepu
prchá. Rychlého střídání napětí, mnoho milionů
Změn vteřinu, dosáhneme elektronkami, kterým dříve
říkalo radiové nebo elektronové lampy. Představ sinynítakovou Franklinovu desku. jeden
její staniolový polep přivádíme elektřinu, příklad kladnou.polepy. přece již dávno známo, stejnomenné elektřiny se
odpuzují, nestejnojmenné pak přitahují. Teď se
s přivedenou zápornou elektřinou bude vázati elektřina kladná
a záporná bude prchat. Mezi oběma těmito kovo-
vými polepy však sklo»tedy nevodič elektřiny. Všimni nyní, prvý staniolový
polep jsme kladnou elektřinu přivedli, druhého staniolového
polepu opět odchází kladná elektřina.“
„Tomu jsem učil již obecné škole.
„Je,“ souhlasil inženýr. Čím rychleji budeme střídat
napětí, tím větší oud poteče Franklinovou' deskou, a
tedy nevodičem. Staniol jemně roztepaný cín, tedy dobrý vodič
elektřiny. „Poslouchej však dále.
A teď představ, místo skla ponecháme jen vzdušný
92
