Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Nové strojepo sahaly, viděla kolem
sebe lidi modrých pracovních oděvech opět trnula hrůzou,
9
. několik dní skoro ohlušilo hučení vál
covny vykřikla bolestí, když byla mačkána mezi dvěma
točícími válci, které stiskly tak, byla útlá. Jak to, . Vyrobí se'z dráty, kterých je
potřeba celé elektrotechnice.
Nové nové hučící stroje však braly své tvrdé objetí;
měď naříkala, ale nikdo nelitoval. tato měď
prospěje rozšíření elektřiny.“
„Jak?“ zvídäl hoch.slov.má sloužit nějaké Elektřině? uvažovala.“
Muž chlapcem pomalu vzdalovali měď tušila, že,
soudíc podle mužovy řeči, nečeká nic dobrého.
„Až bude měď úplně vyčištěna, bude odlita kusy, kterým
říkáme housky.
Byla sice již čistá, leskla hnědočerveně, ale krása nepo
mohla. přijdou válcoven drátoven, kde se
promění tyče dráty.
Bylo horko zdálo jí, omdlí. pak již půjdou místa svého
určení.
„Je velmi zajímavý obor,“ přisvědčil muž. Kdo
je dáma, musí áoužit? všem tom trápení statí
služebnicí nějaké Elektřiny?
„Elektřina vždycky najímala,“ 021val Koch. Tvrdé průvlaky vtaho
valy mezi sebe krásný kov ustavičně ztenčoval prodlu-
Žoval.
Vždyť teď vypad'ám hůř než deštovka pomyslila j
ale nové vtahování tvrdých čelistí průvlaků bralo dech.
Týrání nebralo konce. nemýlila se.
Měď pozorovala, jak rychle slábne, hrůzou patřila to,
jak její tělo prodlužuje nemožnosti. Opět byla tavena pak poznala, dostala tvar po
dlouhlých špalíků
