Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
má sloužit nějaké Elektřině? uvažovala. Tvrdé průvlaky vtaho
valy mezi sebe krásný kov ustavičně ztenčoval prodlu-
Žoval. přijdou válcoven drátoven, kde se
promění tyče dráty. Nové strojepo sahaly, viděla kolem
sebe lidi modrých pracovních oděvech opět trnula hrůzou,
9
.
„Až bude měď úplně vyčištěna, bude odlita kusy, kterým
říkáme housky. pak již půjdou místa svého
určení. Opět byla tavena pak poznala, dostala tvar po
dlouhlých špalíků. Kdo
je dáma, musí áoužit? všem tom trápení statí
služebnicí nějaké Elektřiny?
„Elektřina vždycky najímala,“ 021val Koch. Jak to, .“
Muž chlapcem pomalu vzdalovali měď tušila, že,
soudíc podle mužovy řeči, nečeká nic dobrého. Vyrobí se'z dráty, kterých je
potřeba celé elektrotechnice.
Vždyť teď vypad'ám hůř než deštovka pomyslila j
ale nové vtahování tvrdých čelistí průvlaků bralo dech.slov. nemýlila se.
Bylo horko zdálo jí, omdlí.“
„Jak?“ zvídäl hoch. několik dní skoro ohlušilo hučení vál
covny vykřikla bolestí, když byla mačkána mezi dvěma
točícími válci, které stiskly tak, byla útlá.
Byla sice již čistá, leskla hnědočerveně, ale krása nepo
mohla.
Měď pozorovala, jak rychle slábne, hrůzou patřila to,
jak její tělo prodlužuje nemožnosti.
Týrání nebralo konce.
Nové nové hučící stroje však braly své tvrdé objetí;
měď naříkala, ale nikdo nelitoval. tato měď
prospěje rozšíření elektřiny.
„Je velmi zajímavý obor,“ přisvědčil muž
