Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Jak to, .má sloužit nějaké Elektřině? uvažovala.“
„Jak?“ zvídäl hoch. Kdo
je dáma, musí áoužit? všem tom trápení statí
služebnicí nějaké Elektřiny?
„Elektřina vždycky najímala,“ 021val Koch.“
Muž chlapcem pomalu vzdalovali měď tušila, že,
soudíc podle mužovy řeči, nečeká nic dobrého. Nové strojepo sahaly, viděla kolem
sebe lidi modrých pracovních oděvech opět trnula hrůzou,
9
.
Nové nové hučící stroje však braly své tvrdé objetí;
měď naříkala, ale nikdo nelitoval.
Vždyť teď vypad'ám hůř než deštovka pomyslila j
ale nové vtahování tvrdých čelistí průvlaků bralo dech.
Měď pozorovala, jak rychle slábne, hrůzou patřila to,
jak její tělo prodlužuje nemožnosti. Tvrdé průvlaky vtaho
valy mezi sebe krásný kov ustavičně ztenčoval prodlu-
Žoval.slov. Opět byla tavena pak poznala, dostala tvar po
dlouhlých špalíků. Vyrobí se'z dráty, kterých je
potřeba celé elektrotechnice.
„Až bude měď úplně vyčištěna, bude odlita kusy, kterým
říkáme housky. přijdou válcoven drátoven, kde se
promění tyče dráty.
„Je velmi zajímavý obor,“ přisvědčil muž. několik dní skoro ohlušilo hučení vál
covny vykřikla bolestí, když byla mačkána mezi dvěma
točícími válci, které stiskly tak, byla útlá. tato měď
prospěje rozšíření elektřiny.
Bylo horko zdálo jí, omdlí.
Týrání nebralo konce. pak již půjdou místa svého
určení.
Byla sice již čistá, leskla hnědočerveně, ale krása nepo
mohla. nemýlila se
