Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
má sloužit nějaké Elektřině? uvažovala.
Týrání nebralo konce. Tvrdé průvlaky vtaho
valy mezi sebe krásný kov ustavičně ztenčoval prodlu-
Žoval.
Měď pozorovala, jak rychle slábne, hrůzou patřila to,
jak její tělo prodlužuje nemožnosti. přijdou válcoven drátoven, kde se
promění tyče dráty. Vyrobí se'z dráty, kterých je
potřeba celé elektrotechnice. nemýlila se.slov.“
Muž chlapcem pomalu vzdalovali měď tušila, že,
soudíc podle mužovy řeči, nečeká nic dobrého. tato měď
prospěje rozšíření elektřiny.“
„Jak?“ zvídäl hoch. pak již půjdou místa svého
určení.
„Je velmi zajímavý obor,“ přisvědčil muž. několik dní skoro ohlušilo hučení vál
covny vykřikla bolestí, když byla mačkána mezi dvěma
točícími válci, které stiskly tak, byla útlá.
Byla sice již čistá, leskla hnědočerveně, ale krása nepo
mohla. Nové strojepo sahaly, viděla kolem
sebe lidi modrých pracovních oděvech opět trnula hrůzou,
9
.
Vždyť teď vypad'ám hůř než deštovka pomyslila j
ale nové vtahování tvrdých čelistí průvlaků bralo dech.
Nové nové hučící stroje však braly své tvrdé objetí;
měď naříkala, ale nikdo nelitoval. Jak to, . Opět byla tavena pak poznala, dostala tvar po
dlouhlých špalíků.
„Až bude měď úplně vyčištěna, bude odlita kusy, kterým
říkáme housky.
Bylo horko zdálo jí, omdlí. Kdo
je dáma, musí áoužit? všem tom trápení statí
služebnicí nějaké Elektřiny?
„Elektřina vždycky najímala,“ 021val Koch
