Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„Jak?“ zvídäl hoch. Vyrobí se'z dráty, kterých je
potřeba celé elektrotechnice. Tvrdé průvlaky vtaho
valy mezi sebe krásný kov ustavičně ztenčoval prodlu-
Žoval. pak již půjdou místa svého
určení. Kdo
je dáma, musí áoužit? všem tom trápení statí
služebnicí nějaké Elektřiny?
„Elektřina vždycky najímala,“ 021val Koch.
Vždyť teď vypad'ám hůř než deštovka pomyslila j
ale nové vtahování tvrdých čelistí průvlaků bralo dech.
Nové nové hučící stroje však braly své tvrdé objetí;
měď naříkala, ale nikdo nelitoval.
„Je velmi zajímavý obor,“ přisvědčil muž.
Bylo horko zdálo jí, omdlí.
Týrání nebralo konce.
Měď pozorovala, jak rychle slábne, hrůzou patřila to,
jak její tělo prodlužuje nemožnosti.má sloužit nějaké Elektřině? uvažovala.slov.“
Muž chlapcem pomalu vzdalovali měď tušila, že,
soudíc podle mužovy řeči, nečeká nic dobrého. přijdou válcoven drátoven, kde se
promění tyče dráty.
Byla sice již čistá, leskla hnědočerveně, ale krása nepo
mohla. několik dní skoro ohlušilo hučení vál
covny vykřikla bolestí, když byla mačkána mezi dvěma
točícími válci, které stiskly tak, byla útlá. nemýlila se.
„Až bude měď úplně vyčištěna, bude odlita kusy, kterým
říkáme housky. tato měď
prospěje rozšíření elektřiny. Nové strojepo sahaly, viděla kolem
sebe lidi modrých pracovních oděvech opět trnula hrůzou,
9
. Opět byla tavena pak poznala, dostala tvar po
dlouhlých špalíků. Jak to,
