Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Proč?“ divil muž dýmkou ústech. Jsou upevněny na
sloupech vypínají zdola vypínací tyčí.
A přetrhne-li drát, pak naň nesmí sahat doby, dokud
není proud vypjat.jej jiným.
„To jsou věci,“ broukal.
„Není-li nablízku vypínač,“ řekl inženýr, „pak ano. „To tomu ani nepřiblížím.“
„I safra,“ divil vesničan. Inženýr cosi volal. Ne
odborníci ovšem nesmí takových zařízeních nic měnit.
Co tím však budete dělat?“
„Montér běžel vypnoutproud,“ vysvětlovalinženýr, „vedení
o vysokém napětí rozděleno několik úseků, jež dají
vypnout tak zvanými úsekovými vypínači.
„Ano ne,“ řekl. tomto drátě dvaadva
cet tisíc voltů napětí.
Inženýr ukázal přetržený drát. Stačí gumové rukavice sUchá
5 Bratři I>rátové 65
.
„Ne, pantáto, sem teď nesmíte!“ Uviděl sedláka, kterak se
k němu blíží. DodržHi při provádění elek
trických zařízení bezpečnostní předpisy, pak neškodná. „To abychom-se elektriky báli?!“
Inženýr usmál. „Elektřina znamenitým služebníkem, ale
musí zacházet opatrně.
„Zde smrt,“ řekl. Hned jakmile Voráček vrátí, půjdete pro něj do
Hroznová.“
„A když padne člověka, jej také nemáme něho
snímat?“ ptal rolník. „Je něm vysoké napětí. Ovšem
rukou něj sahat nesmíte. Škoda, zas nás čeká nová práce.“
Prvous naslouchal chvěl zlostí, člověka nezasáhl.“
Staroch kýval rozvážně hlavou. Kdybyste se
tohoto drátu dotkl, byl byste usmrcen nebo aspoň strašlivě
popálen, což bylo vlastně totéž.
Nová slova jej vyrušila
