Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„To tomu ani nepřiblížím. Škoda, zas nás čeká nová práce.
A přetrhne-li drát, pak naň nesmí sahat doby, dokud
není proud vypjat. Inženýr cosi volal. tomto drátě dvaadva
cet tisíc voltů napětí.jej jiným.
„Není-li nablízku vypínač,“ řekl inženýr, „pak ano. Ovšem
rukou něj sahat nesmíte.
„Proč?“ divil muž dýmkou ústech. Jsou upevněny na
sloupech vypínají zdola vypínací tyčí.
„Ne, pantáto, sem teď nesmíte!“ Uviděl sedláka, kterak se
k němu blíží.
Inženýr ukázal přetržený drát. Ne
odborníci ovšem nesmí takových zařízeních nic měnit.
Nová slova jej vyrušila.“
„A když padne člověka, jej také nemáme něho
snímat?“ ptal rolník. „Je něm vysoké napětí. Stačí gumové rukavice sUchá
5 Bratři I>rátové 65
.“
„I safra,“ divil vesničan.
„To jsou věci,“ broukal.
„Ano ne,“ řekl. DodržHi při provádění elek
trických zařízení bezpečnostní předpisy, pak neškodná.
„Zde smrt,“ řekl. „Elektřina znamenitým služebníkem, ale
musí zacházet opatrně.“
Staroch kýval rozvážně hlavou.
Co tím však budete dělat?“
„Montér běžel vypnoutproud,“ vysvětlovalinženýr, „vedení
o vysokém napětí rozděleno několik úseků, jež dají
vypnout tak zvanými úsekovými vypínači. „To abychom-se elektriky báli?!“
Inženýr usmál. Kdybyste se
tohoto drátu dotkl, byl byste usmrcen nebo aspoň strašlivě
popálen, což bylo vlastně totéž. Hned jakmile Voráček vrátí, půjdete pro něj do
Hroznová.“
Prvous naslouchal chvěl zlostí, člověka nezasáhl
