Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ovšem
rukou něj sahat nesmíte.“
„I safra,“ divil vesničan. Ne
odborníci ovšem nesmí takových zařízeních nic měnit.
„Ano ne,“ řekl.
„Ne, pantáto, sem teď nesmíte!“ Uviděl sedláka, kterak se
k němu blíží. Jsou upevněny na
sloupech vypínají zdola vypínací tyčí.jej jiným.
„Proč?“ divil muž dýmkou ústech. „To abychom-se elektriky báli?!“
Inženýr usmál.
„Zde smrt,“ řekl. „Je něm vysoké napětí.
A přetrhne-li drát, pak naň nesmí sahat doby, dokud
není proud vypjat.“
„A když padne člověka, jej také nemáme něho
snímat?“ ptal rolník. tomto drátě dvaadva
cet tisíc voltů napětí. Hned jakmile Voráček vrátí, půjdete pro něj do
Hroznová.“
Prvous naslouchal chvěl zlostí, člověka nezasáhl. Inženýr cosi volal. „To tomu ani nepřiblížím. Stačí gumové rukavice sUchá
5 Bratři I>rátové 65
.
„Není-li nablízku vypínač,“ řekl inženýr, „pak ano.
Co tím však budete dělat?“
„Montér běžel vypnoutproud,“ vysvětlovalinženýr, „vedení
o vysokém napětí rozděleno několik úseků, jež dají
vypnout tak zvanými úsekovými vypínači. „Elektřina znamenitým služebníkem, ale
musí zacházet opatrně.“
Staroch kýval rozvážně hlavou.
Nová slova jej vyrušila. Škoda, zas nás čeká nová práce. DodržHi při provádění elek
trických zařízení bezpečnostní předpisy, pak neškodná.
Inženýr ukázal přetržený drát. Kdybyste se
tohoto drátu dotkl, byl byste usmrcen nebo aspoň strašlivě
popálen, což bylo vlastně totéž.
„To jsou věci,“ broukal
