Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Elektřina znamenitým služebníkem, ale
musí zacházet opatrně.
„To jsou věci,“ broukal.
„Není-li nablízku vypínač,“ řekl inženýr, „pak ano.“
„A když padne člověka, jej také nemáme něho
snímat?“ ptal rolník.
A přetrhne-li drát, pak naň nesmí sahat doby, dokud
není proud vypjat.jej jiným.“
„I safra,“ divil vesničan. Ovšem
rukou něj sahat nesmíte. „Je něm vysoké napětí.
Co tím však budete dělat?“
„Montér běžel vypnoutproud,“ vysvětlovalinženýr, „vedení
o vysokém napětí rozděleno několik úseků, jež dají
vypnout tak zvanými úsekovými vypínači.
Nová slova jej vyrušila. Stačí gumové rukavice sUchá
5 Bratři I>rátové 65
. Jsou upevněny na
sloupech vypínají zdola vypínací tyčí. Ne
odborníci ovšem nesmí takových zařízeních nic měnit. Škoda, zas nás čeká nová práce.
„Ano ne,“ řekl. „To abychom-se elektriky báli?!“
Inženýr usmál. „To tomu ani nepřiblížím. Kdybyste se
tohoto drátu dotkl, byl byste usmrcen nebo aspoň strašlivě
popálen, což bylo vlastně totéž.
„Ne, pantáto, sem teď nesmíte!“ Uviděl sedláka, kterak se
k němu blíží.“
Prvous naslouchal chvěl zlostí, člověka nezasáhl.
„Proč?“ divil muž dýmkou ústech. tomto drátě dvaadva
cet tisíc voltů napětí.
„Zde smrt,“ řekl. Inženýr cosi volal.
Inženýr ukázal přetržený drát. Hned jakmile Voráček vrátí, půjdete pro něj do
Hroznová. DodržHi při provádění elek
trických zařízení bezpečnostní předpisy, pak neškodná.“
Staroch kýval rozvážně hlavou
