Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu.dovede zabíjet. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu. Mluvil přetrženém drátu.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky. Zdá se, tento kus nevydržel tah.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo.
Isolátor zděšeně vykřikl. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. Bezvládně zůstal ležet zemi.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. něho! prudce sebou trhl. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici. Nahradíme
64
.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát. Musí spadnout
na lidi dole. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem
