Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Mluvil přetrženém drátu. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše.
Isolátor zděšeně vykřikl. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu.dovede zabíjet. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem. Zdá se, tento kus nevydržel tah. Nahradíme
64
. něho! prudce sebou trhl.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. Musí spadnout
na lidi dole. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat. Bezvládně zůstal ležet zemi.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů
