Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. něho! prudce sebou trhl. Zdá se, tento kus nevydržel tah.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů. Mluvil přetrženém drátu.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu. Nahradíme
64
. Bezvládně zůstal ležet zemi. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů. Musí spadnout
na lidi dole.dovede zabíjet.
Isolátor zděšeně vykřikl
