Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Mluvil přetrženém drátu. Nahradíme
64
. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu.dovede zabíjet.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru.
Isolátor zděšeně vykřikl.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče. něho! prudce sebou trhl. Bezvládně zůstal ležet zemi. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu. Musí spadnout
na lidi dole. Zdá se, tento kus nevydržel tah. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem
