Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče. Musí spadnout
na lidi dole.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici.dovede zabíjet.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo. Zdá se, tento kus nevydržel tah. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat.
Isolátor zděšeně vykřikl.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu. Mluvil přetrženém drátu. Nahradíme
64
. něho! prudce sebou trhl. Bezvládně zůstal ležet zemi. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí
