Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Musí spadnout
na lidi dole. Zdá se, tento kus nevydržel tah. něho! prudce sebou trhl. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem.dovede zabíjet.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli. Bezvládně zůstal ležet zemi. Mluvil přetrženém drátu. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky.
Isolátor zděšeně vykřikl.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu. Nahradíme
64
. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů
