Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Nahradíme
64
.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů. Mluvil přetrženém drátu. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí. Zdá se, tento kus nevydržel tah.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů. Musí spadnout
na lidi dole.
Isolátor zděšeně vykřikl. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo. Bezvládně zůstal ležet zemi.dovede zabíjet.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče. něho! prudce sebou trhl.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát
