Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
něho! prudce sebou trhl. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. Zdá se, tento kus nevydržel tah. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést. Mluvil přetrženém drátu. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru. Bezvládně zůstal ležet zemi. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů. Nahradíme
64
.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše.dovede zabíjet. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče. Musí spadnout
na lidi dole.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát.
Isolátor zděšeně vykřikl
