Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu.
Isolátor zděšeně vykřikl. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče. Bezvládně zůstal ležet zemi.dovede zabíjet.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést. Mluvil přetrženém drátu. něho! prudce sebou trhl. Nahradíme
64
. Musí spadnout
na lidi dole. Zdá se, tento kus nevydržel tah. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat
