Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru. něho! prudce sebou trhl. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici.dovede zabíjet. Mluvil přetrženém drátu.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli. Bezvládně zůstal ležet zemi.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo. Zdá se, tento kus nevydržel tah. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát. Musí spadnout
na lidi dole.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu.
Isolátor zděšeně vykřikl. Nahradíme
64
.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů
