Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Bezvládně zůstal ležet zemi. Mluvil přetrženém drátu.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat.dovede zabíjet. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky. Musí spadnout
na lidi dole. Nahradíme
64
. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici. něho! prudce sebou trhl.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů.
Isolátor zděšeně vykřikl.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. Zdá se, tento kus nevydržel tah. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil
