Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil.dovede zabíjet. Zdá se, tento kus nevydržel tah. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru. Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici. Nahradíme
64
. něho! prudce sebou trhl. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí. Bezvládně zůstal ležet zemi.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli. Musí spadnout
na lidi dole.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky.
Isolátor zděšeně vykřikl.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů. Mluvil přetrženém drátu.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu
