Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vybere právě jeho, ano, ten jistě
hlavním původcem jeho neštěstí. Byli bledí inženýr
si chvějící rukou zapaloval cigaretu.
„Voráčku, běžte rychle úsekovému vypínači vypněte
proud! Buďte opatrný, použijte vypínací tyče.
Isolátor zděšeně vykřikl. přece
Drátem, kterém silný elektrický proud! Nuže, pomstí se
těm lidem, kteří způsobili, zde visí jako šibenici. Musí spadnout
na lidi dole.“
Prvous pootočil viděl, inženýr živu.
„Odskočte!“ slyšel silný výkřik letu zahlédl, kterak mu
žové sfibe odlétli.
„Proboha, děláš?“
Ale Prvous již slyšel jeho slova výše.
„Jen několik centimetrů byl padl mne,“ řekl chvě
jícím hlasem jednomu zmontérů. „Musíme jít Hroznová
pro jiný drát.dovede zabíjet. Nahradíme
64
. Slyšel pod sebou zmatený
výkřik, pak narazilo jeho tělo spodek kovového stožáru a
velký blesk vyšlehl jeho těla, sám poděsil. Jeho tělo
prudce švihlo vzduchem. zde onen inženýr, který lidem říkal, co
s Prvousem mají udělat.
„Vše pořádku, pane inženýre,“ zaslechl chvíli pod
sebou hlas jednoho montérů. Teď zde onen zlý člověk se
svými společníky. Bezvládně zůstal ležet zemi. Zdá se, tento kus nevydržel tah. Zabije
je, ano, zabije!
Dlouho uvažoval, jak měl provést.
„Nedotýkejte přetrženého drátu!“ slyšel inženýrův hlas. něho! prudce sebou trhl. Padal dolů jako blesk
a pomstychtivost jej neopouštěla. Ale Prvous sebou trhal
dál, vynaloživ všechnu sílu, utrhl Isolátoru. Mluvil přetrženém drátu.
Vedení zachvělo, ale nepovolilo. ostatní
lidé byli zdrávi, ale viděl všech leknutí
