Bratři Drátové: román měděného drátu a elektřiny

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.

Vydal: Orbis, knihtiskárna Praha Autor: Jan Karel Čemus

Strana 43 z 103

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
„Totiž, snadné, ale zde právě nejvíce chybuje. Světlo ovšem svítí, ale lidé nechápou, jak snadno mohou způsobit neštěstí, nebot, stane-li pak tom 43 . Dole upro­ střed hlavní vypínač, jímž vypne podle potřeby celé elek­ trické zařízení tohoto domu.Ale ostatní bratři Drátové měli dost svého soužení kromě toho neslyšeli jeho zoufalé volání.“ „Vysvětlil byste účel provedení těch pojistek?“ ptal se hoch. Uprostřed, tam, kde dosud vykukují jenom černé isolované dráty, namontuje počitadlo čili elektroměr. elektrotechnice jsou nezbytné. Zde vidíš tři takové pojistky,“ ukazoval malou dřevěnou desku v rohu, „světla tomto domě jsou rozdělena tři větve. „Pojistky jsou tomu, aby chránily celé elektrické zařízení. Tím přeruší vedení elektrického proudu ohrožené místo. „Ptal ses mne včera ony věcičky, které montují na desky,“ mluvil nad Druhákovým čerstvým hrobem inženýr Málek chlapci. Zabrání tak v,v tt nestesti. Zde jsou pojistky děleny tak, jedna chrání dolní tři pokoje kuchyň druhá určena pro prvé patro, kde podobně rozděleno, třetí jsou připojeny chlévy. Každá těchto větví chráněna jednou pojistkou. „Oprava pojistek tedy snadná,“ mínil hoch, ale Málek Zavrtěl hlavou. Stane-li něco některé těchto větví, přepálí určité pojistce slabý tavný drát. Jsou lidé, kteří prostě místo přepáleného drátku zastrčí po­ jistky hřebík. „Nuže, zde právě jednu vidíš. Když závada opraví, zašroubuje se nová pojistková zátka světlo zas svítí. Jak vidíš, má každá pojistka pojistkovou zátku, zašroubovanou porcu- lánového spodku. Nad ním jsou pojistky. „Rád,“ souhlasil Málek