Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Druhák hlasité vykřikl. Cítil, jak násilím tlačen dovnitř, tam, kde byla
hrozná tma dusno.
Druhák šílel hrůzou. Slyšel pod sebou inženýrův
hlas zachvěl se. Opět byl vtahován hlouběji
a hlouběji; cítil, kterak rozdírá některých místech své
černé vrchní šaty, ale montér ocelové péro jeho rukou
nedbali.
„Dráty vtahují trubek tak, napřed trubkou pro-
Sz strčí ocelové péro, němuž připevní drát, 'takže stačí péro
vytáhnout isolovaný drát jevenku,“ vykládal inženýr chlapci. okamžik byl však znovu vytažen a
spěšně vdechoval svěží vzduch.
Polomrtev Druhák posunoval stále hlouběji, kolem něho
byla čirá tma ztuchlý vzduch, který páchl vápnem zdivém. Nezůstane tam tedy, za
chráněn! Nebude zazděn!
Ale jeho radost dlouho netrvala.Montér Pavelka jej vzal rukou, odvinul část vystoupil
s ním nízký žebřík. -*■
Ve chvíli byl připevněn studenému ocelovému péru, které
naň pohlíželo nepřátelsky, pak cítil, neodolatelně vtaho
ván dovnitř.
„Jsem zazděn!“ vykřikl přidušeným hlasem. „Bratři, přijďte
mi pomoc!“
42
.
„Měl jste hned vzít protahovací péro nemusil jste se
zdržovat, Pavelko,“ domlouval Málek montéru Druhák
věděl, skutečně ztracen.
„Nedám se!“ křikl zběsile Druhák, ale jeho výkřik utonul
ve tmě trubky zasádrované zdi. Vždyť mu
Pavelka strkal hlavu otvoru zdi, odkud bylo vidéti konec
trubky.
„Ne, nepůjdu tam!“ vykřikl zoufale, ale již zatmelo
před očima
