Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nedám se!“ křikl zběsile Druhák, ale jeho výkřik utonul
ve tmě trubky zasádrované zdi.
Druhák šílel hrůzou.Montér Pavelka jej vzal rukou, odvinul část vystoupil
s ním nízký žebřík.
„Dráty vtahují trubek tak, napřed trubkou pro-
Sz strčí ocelové péro, němuž připevní drát, 'takže stačí péro
vytáhnout isolovaný drát jevenku,“ vykládal inženýr chlapci. „Bratři, přijďte
mi pomoc!“
42
. Cítil, jak násilím tlačen dovnitř, tam, kde byla
hrozná tma dusno.
„Ne, nepůjdu tam!“ vykřikl zoufale, ale již zatmelo
před očima.
„Jsem zazděn!“ vykřikl přidušeným hlasem. Vždyť mu
Pavelka strkal hlavu otvoru zdi, odkud bylo vidéti konec
trubky. Opět byl vtahován hlouběji
a hlouběji; cítil, kterak rozdírá některých místech své
černé vrchní šaty, ale montér ocelové péro jeho rukou
nedbali. -*■
Ve chvíli byl připevněn studenému ocelovému péru, které
naň pohlíželo nepřátelsky, pak cítil, neodolatelně vtaho
ván dovnitř. Slyšel pod sebou inženýrův
hlas zachvěl se. Druhák hlasité vykřikl.
Polomrtev Druhák posunoval stále hlouběji, kolem něho
byla čirá tma ztuchlý vzduch, který páchl vápnem zdivém.
„Měl jste hned vzít protahovací péro nemusil jste se
zdržovat, Pavelko,“ domlouval Málek montéru Druhák
věděl, skutečně ztracen. Nezůstane tam tedy, za
chráněn! Nebude zazděn!
Ale jeho radost dlouho netrvala. okamžik byl však znovu vytažen a
spěšně vdechoval svěží vzduch
