Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Montér Pavelka jej vzal rukou, odvinul část vystoupil
s ním nízký žebřík.
Druhák šílel hrůzou. Druhák hlasité vykřikl. Opět byl vtahován hlouběji
a hlouběji; cítil, kterak rozdírá některých místech své
černé vrchní šaty, ale montér ocelové péro jeho rukou
nedbali.
„Dráty vtahují trubek tak, napřed trubkou pro-
Sz strčí ocelové péro, němuž připevní drát, 'takže stačí péro
vytáhnout isolovaný drát jevenku,“ vykládal inženýr chlapci.
„Jsem zazděn!“ vykřikl přidušeným hlasem. „Bratři, přijďte
mi pomoc!“
42
. Nezůstane tam tedy, za
chráněn! Nebude zazděn!
Ale jeho radost dlouho netrvala.
Polomrtev Druhák posunoval stále hlouběji, kolem něho
byla čirá tma ztuchlý vzduch, který páchl vápnem zdivém. Cítil, jak násilím tlačen dovnitř, tam, kde byla
hrozná tma dusno. Slyšel pod sebou inženýrův
hlas zachvěl se.
„Měl jste hned vzít protahovací péro nemusil jste se
zdržovat, Pavelko,“ domlouval Málek montéru Druhák
věděl, skutečně ztracen. -*■
Ve chvíli byl připevněn studenému ocelovému péru, které
naň pohlíželo nepřátelsky, pak cítil, neodolatelně vtaho
ván dovnitř. okamžik byl však znovu vytažen a
spěšně vdechoval svěží vzduch.
„Nedám se!“ křikl zběsile Druhák, ale jeho výkřik utonul
ve tmě trubky zasádrované zdi. Vždyť mu
Pavelka strkal hlavu otvoru zdi, odkud bylo vidéti konec
trubky.
„Ne, nepůjdu tam!“ vykřikl zoufale, ale již zatmelo
před očima
