Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
ale přitom pohlédl pod sebe-a hlava zatočila.
Byl napjat jednoho stožáru druhému jeho měděné
tělo krásně lesklo slunečním svitu.
Znovu jím projela hrozná bolest, jak jej mužové napínali
kladkostrojem, křečovitě držel kovové opěry, nesoucí
isolátor. Na-
pínali drát, Prvous chvěl šly naň mdloby. I
Tělo bolelo, ale pomalu zvykal nové poloze.
Prócitl brzy, když sobě ucítil lidské ruce.
„Pomoc!“ vykřikl ještě jednou pak omdlel. Přece tedy bude při'
vázán pak snad tak lehko nespadne!
Pozoroval pracující muže. Zabolelo to, po-
cítil nové napětí hroznou bolest kovovém těle. Po-
hnul sebou, ale nešlo to. Viděl, mají rukou nějaký
přístroj mnoha kladkami, přístroji připevnili jeho konec
a teď Prvous cítil, jak jeho tělo napíná.
„Vždyť pře-trh-ne-te!“ křičel hrozných bolestech. Pod ním
byla teď veliká hloubka, kde zelenala luka; nedaleký les byl
tmavší vyhlížel jako obrácený kartáč.
Teď však viděl, již nespadne; člověk modrých pracov'
nich šatech jej pečlivě upevňoval slabým drátem isolátoru
a Prvous zpozoroval, teď rovný jako svíčka.
Pootevřel oči znovu otřásl, když spatřil pod sebou vel'
kou hloubku, nad níž visel.
.
Zoufale vyrážel další prosby úpění, ale lidé nedbali.
„Až bude drát napjat, přivážete jej!“ slyšel nyní volat zdola
hlas montéry poněkud oddychl.
„Co děláte!“ vykřikl silným hlasem, ale lidé jej neslyšeli,
nebot nerozuměli jeho řeči
