Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Zoufale vyrážel další prosby úpění, ale lidé nedbali. I
Tělo bolelo, ale pomalu zvykal nové poloze.
Znovu jím projela hrozná bolest, jak jej mužové napínali
kladkostrojem, křečovitě držel kovové opěry, nesoucí
isolátor.
Byl napjat jednoho stožáru druhému jeho měděné
tělo krásně lesklo slunečním svitu.
Teď však viděl, již nespadne; člověk modrých pracov'
nich šatech jej pečlivě upevňoval slabým drátem isolátoru
a Prvous zpozoroval, teď rovný jako svíčka.
Prócitl brzy, když sobě ucítil lidské ruce.
Pootevřel oči znovu otřásl, když spatřil pod sebou vel'
kou hloubku, nad níž visel.
„Až bude drát napjat, přivážete jej!“ slyšel nyní volat zdola
hlas montéry poněkud oddychl.ale přitom pohlédl pod sebe-a hlava zatočila. Pod ním
byla teď veliká hloubka, kde zelenala luka; nedaleký les byl
tmavší vyhlížel jako obrácený kartáč.
„Pomoc!“ vykřikl ještě jednou pak omdlel.
„Vždyť pře-trh-ne-te!“ křičel hrozných bolestech. Přece tedy bude při'
vázán pak snad tak lehko nespadne!
Pozoroval pracující muže.
„Co děláte!“ vykřikl silným hlasem, ale lidé jej neslyšeli,
nebot nerozuměli jeho řeči.
. Na-
pínali drát, Prvous chvěl šly naň mdloby. Viděl, mají rukou nějaký
přístroj mnoha kladkami, přístroji připevnili jeho konec
a teď Prvous cítil, jak jeho tělo napíná. Po-
hnul sebou, ale nešlo to. Zabolelo to, po-
cítil nové napětí hroznou bolest kovovém těle
