Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Znovu jím projela hrozná bolest, jak jej mužové napínali
kladkostrojem, křečovitě držel kovové opěry, nesoucí
isolátor.
Pootevřel oči znovu otřásl, když spatřil pod sebou vel'
kou hloubku, nad níž visel. Viděl, mají rukou nějaký
přístroj mnoha kladkami, přístroji připevnili jeho konec
a teď Prvous cítil, jak jeho tělo napíná.
Byl napjat jednoho stožáru druhému jeho měděné
tělo krásně lesklo slunečním svitu.
„Pomoc!“ vykřikl ještě jednou pak omdlel.
„Až bude drát napjat, přivážete jej!“ slyšel nyní volat zdola
hlas montéry poněkud oddychl.
Prócitl brzy, když sobě ucítil lidské ruce.ale přitom pohlédl pod sebe-a hlava zatočila.
„Co děláte!“ vykřikl silným hlasem, ale lidé jej neslyšeli,
nebot nerozuměli jeho řeči.
.
Teď však viděl, již nespadne; člověk modrých pracov'
nich šatech jej pečlivě upevňoval slabým drátem isolátoru
a Prvous zpozoroval, teď rovný jako svíčka. Zabolelo to, po-
cítil nové napětí hroznou bolest kovovém těle. Po-
hnul sebou, ale nešlo to. Pod ním
byla teď veliká hloubka, kde zelenala luka; nedaleký les byl
tmavší vyhlížel jako obrácený kartáč.
Zoufale vyrážel další prosby úpění, ale lidé nedbali. Přece tedy bude při'
vázán pak snad tak lehko nespadne!
Pozoroval pracující muže. Na-
pínali drát, Prvous chvěl šly naň mdloby.
„Vždyť pře-trh-ne-te!“ křičel hrozných bolestech. I
Tělo bolelo, ale pomalu zvykal nové poloze
