Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Viděl, mají rukou nějaký
přístroj mnoha kladkami, přístroji připevnili jeho konec
a teď Prvous cítil, jak jeho tělo napíná.
Prócitl brzy, když sobě ucítil lidské ruce.
Teď však viděl, již nespadne; člověk modrých pracov'
nich šatech jej pečlivě upevňoval slabým drátem isolátoru
a Prvous zpozoroval, teď rovný jako svíčka.
„Až bude drát napjat, přivážete jej!“ slyšel nyní volat zdola
hlas montéry poněkud oddychl. Po-
hnul sebou, ale nešlo to. Přece tedy bude při'
vázán pak snad tak lehko nespadne!
Pozoroval pracující muže. I
Tělo bolelo, ale pomalu zvykal nové poloze.
„Pomoc!“ vykřikl ještě jednou pak omdlel.
Zoufale vyrážel další prosby úpění, ale lidé nedbali. Na-
pínali drát, Prvous chvěl šly naň mdloby. Pod ním
byla teď veliká hloubka, kde zelenala luka; nedaleký les byl
tmavší vyhlížel jako obrácený kartáč.
„Co děláte!“ vykřikl silným hlasem, ale lidé jej neslyšeli,
nebot nerozuměli jeho řeči.ale přitom pohlédl pod sebe-a hlava zatočila. Zabolelo to, po-
cítil nové napětí hroznou bolest kovovém těle.
„Vždyť pře-trh-ne-te!“ křičel hrozných bolestech.
Znovu jím projela hrozná bolest, jak jej mužové napínali
kladkostrojem, křečovitě držel kovové opěry, nesoucí
isolátor.
.
Byl napjat jednoho stožáru druhému jeho měděné
tělo krásně lesklo slunečním svitu.
Pootevřel oči znovu otřásl, když spatřil pod sebou vel'
kou hloubku, nad níž visel
