Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Prvous Drát již neslyšel tato poslední slova.
Zvedali výš výš cosi sebe volali.
Pomyslil si, asi budou ony isolátory, nichž hovořil
dole inženýr, poděsil se, spadne, nebot nebyl těm bílým
isolátorům, které vypadaly tak hezky, připevněn, nýbrž pouze
za zastrčen. tyto spotřebované kilowatthodiny
měříme elektroměrem, čili lidově počitadlem, jež namonto
váno desce, obyčejně předsíni hned dveří.
Hlava.
Rozhlédl se, aby viděl, kde zvídavý hoch jeho průvodce,
36
.„Ano.
Pak byl upevněn něco kovového těsně vedle sebe spatřil
velké bílé nádoby.se točila, tělo bolelo, ale lidé nedbali jeho sté
nání.“
„Na takové desce však ještě více jiných zařízení?“
„Ano.
Pozoroval, montéři jeho tělo odvíjejí kotouče poklá
dají mezi vysoké sloupy zem.
Trnul hrůzou, každou chvíli bude dole. Pojď mnou, bude to
Zajímat. Jsou tam roztroušeni
po statcích domcích. Nyní
však, hochu, musím tamhle lesu, kde montéři nahodili již
drát nyní jej budou napínat. Spotřebuje-li jeden kilowatt jednu hodinu, pak
mluvíme kilowatthodině.
Byl rychle odnášen lesu, pak ním udeřili zem, když
byla travnatá, přesto bolelo. tam hlavní vypínač, kterým vypíná celé vnitřní
elektrické zařízení, čili instalace, pak jsou tam pojistky.
Trnul strachem jeho tušení nezklamalo. desce vůbec vnitřní instalaci povíme zítra,
až podíváme montéry Hroznově.
Brzy byl obou koncích uchopen zvedán výše
