Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Nyní
však, hochu, musím tamhle lesu, kde montéři nahodili již
drát nyní jej budou napínat.
Trnul hrůzou, každou chvíli bude dole.
Hlava. tyto spotřebované kilowatthodiny
měříme elektroměrem, čili lidově počitadlem, jež namonto
váno desce, obyčejně předsíni hned dveří. Pojď mnou, bude to
Zajímat. Jsou tam roztroušeni
po statcích domcích.“
Prvous Drát již neslyšel tato poslední slova.se točila, tělo bolelo, ale lidé nedbali jeho sté
nání.
Zvedali výš výš cosi sebe volali. Spotřebuje-li jeden kilowatt jednu hodinu, pak
mluvíme kilowatthodině.
Pomyslil si, asi budou ony isolátory, nichž hovořil
dole inženýr, poděsil se, spadne, nebot nebyl těm bílým
isolátorům, které vypadaly tak hezky, připevněn, nýbrž pouze
za zastrčen.„Ano.
Pak byl upevněn něco kovového těsně vedle sebe spatřil
velké bílé nádoby.
Pozoroval, montéři jeho tělo odvíjejí kotouče poklá
dají mezi vysoké sloupy zem.
Rozhlédl se, aby viděl, kde zvídavý hoch jeho průvodce,
36
.
Brzy byl obou koncích uchopen zvedán výše. tam hlavní vypínač, kterým vypíná celé vnitřní
elektrické zařízení, čili instalace, pak jsou tam pojistky.
Byl rychle odnášen lesu, pak ním udeřili zem, když
byla travnatá, přesto bolelo.
Trnul strachem jeho tušení nezklamalo.“
„Na takové desce však ještě více jiných zařízení?“
„Ano. desce vůbec vnitřní instalaci povíme zítra,
až podíváme montéry Hroznově
