Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Mluvili cosi Praze
a Prvous tušil, někde daleko.
Již nikdy neuvidí Třetínka, kterým byl tak dlouho, ne
spatří ani začerněného Druháka akdovíkdeje konec oblečeného
Ctvrtíka, nejmladšího celé jejich rodiny.
Smutně zahleděl krajinu. Pak byl sňat vozu únavou
usnul. Všude viděl lidi modrých
oděvech, někteří stavěli vysoké sloupy, jiní nich lezli jako
opice kladli dráty.
.
Ano, bude takové, uvažoval dále. bratr Třetínek zůstane
na sekundárním vedení, které dokončuje obci, které jsme
právě odjeli.člověk říkal, přijdou primární sekundární vedení, ten
muž vedle kočího kozlíku hovořil primárním vedení. Přijdu primární
vedení, jakotam vzadu mojikolegové. Ano, zde skončí. Oddělen ostat
ních bratří, bude viset někde vzduchu jako druzí tam vzadu. Budeme nadbbro rozloučeni. Bude prý tam sloužit
nějakému Elektromotoru!
A sloužit také někomu podobnému, Elektřině! Kdo
to jen je? vrtalo hlavě
