Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvous
mlčel rozhlížel kolem sebe kalným zrakem. tedy sám, Třetínka, toho dobrého Třetínka, mu
vzali! Druhák zde sice někde je, ale kdo ví, kam přijde. Prvous viděl, jedou polní cestou, jež
stále stoupala. Chybí nám zde právě asi tolik, abychom mohli dokončit
sekundární rozvodnou sít.
Povoz vyjel obce. Bratři viděli,
Že jsou vezeni obcí, Třetínek polohlasně prohodil, bude
asi onen Hroznov, kterém hovořili tam továrně. Podíval bedny kývl na
člověka sedícího vedle kočího kozlíku.
2e jsou jiní Drátové? blesklo hlavou. „Vezmu tedy jedno
od vás.
Prvous něho křikl Druhák nim pootočil.“
A byl Třetínek sňat vozu Prvous div neroz
plakal. Vždyť jsme vlastně stejní.hned nádraží otevírali které jako první byl vyňat jejich
druhý bratr, Druhák.
„Říkal jsem inženýru Málkovi, tady potřebujeme ještě
jedno kolo holého drátu, desítku,“ řekl. tam vzadu stavěla
jiná skupina dělníků vysoké železné sloupy ještě dále vzadu
se podobných stožárech lesklo cosi načervenalého. Spatřili
jeho smutný úsměv, ale jej jeden člověk vzal pod paží od
cházel ním obce, jejíž střechy nedaleko červenaly. Povoz zastavil před nevelkou
budovou domku;vyšel muž.
„Jsme tedy blízko sebe aspoň tři,“ prohodil Prvous, ukazuje
Za odnášeným Druhákem. dáli viděl zelené lesy pak zpozoroval několik
lidí, kteří zvedali vysoké dřevěné stožáry. Vždyť ten
28
.
Jeho tušení brzy splnilo. Tušil, jim
nyní nastanou horké chvíle, stále obával, aby nebyli od
sebe odloučeni. „Snad aspoň nás dva vůbec neod
loučí sebe.“
Hřáli dosti dlouho slunci, pak byla jejich otevřená
bedna naložena vesnický povoz koně zabrali
