Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jsme tedy blízko sebe aspoň tři,“ prohodil Prvous, ukazuje
Za odnášeným Druhákem.“
Hřáli dosti dlouho slunci, pak byla jejich otevřená
bedna naložena vesnický povoz koně zabrali. „Vezmu tedy jedno
od vás. Vždyť ten
28
.
Povoz vyjel obce. Vždyť jsme vlastně stejní.
Prvous něho křikl Druhák nim pootočil. dáli viděl zelené lesy pak zpozoroval několik
lidí, kteří zvedali vysoké dřevěné stožáry. Spatřili
jeho smutný úsměv, ale jej jeden člověk vzal pod paží od
cházel ním obce, jejíž střechy nedaleko červenaly.hned nádraží otevírali které jako první byl vyňat jejich
druhý bratr, Druhák. Bratři viděli,
Že jsou vezeni obcí, Třetínek polohlasně prohodil, bude
asi onen Hroznov, kterém hovořili tam továrně. tam vzadu stavěla
jiná skupina dělníků vysoké železné sloupy ještě dále vzadu
se podobných stožárech lesklo cosi načervenalého.
Jeho tušení brzy splnilo. Povoz zastavil před nevelkou
budovou domku;vyšel muž. Podíval bedny kývl na
člověka sedícího vedle kočího kozlíku.“
A byl Třetínek sňat vozu Prvous div neroz
plakal. Chybí nám zde právě asi tolik, abychom mohli dokončit
sekundární rozvodnou sít. tedy sám, Třetínka, toho dobrého Třetínka, mu
vzali! Druhák zde sice někde je, ale kdo ví, kam přijde. „Snad aspoň nás dva vůbec neod
loučí sebe.
2e jsou jiní Drátové? blesklo hlavou.
„Říkal jsem inženýru Málkovi, tady potřebujeme ještě
jedno kolo holého drátu, desítku,“ řekl. Prvous viděl, jedou polní cestou, jež
stále stoupala. Prvous
mlčel rozhlížel kolem sebe kalným zrakem. Tušil, jim
nyní nastanou horké chvíle, stále obával, aby nebyli od
sebe odloučeni
