Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Vezmu tedy jedno
od vás. „Snad aspoň nás dva vůbec neod
loučí sebe.
Prvous něho křikl Druhák nim pootočil. Povoz zastavil před nevelkou
budovou domku;vyšel muž.
Jeho tušení brzy splnilo. Prvous
mlčel rozhlížel kolem sebe kalným zrakem.
Povoz vyjel obce.
„Jsme tedy blízko sebe aspoň tři,“ prohodil Prvous, ukazuje
Za odnášeným Druhákem.“
A byl Třetínek sňat vozu Prvous div neroz
plakal. Podíval bedny kývl na
člověka sedícího vedle kočího kozlíku. dáli viděl zelené lesy pak zpozoroval několik
lidí, kteří zvedali vysoké dřevěné stožáry.
2e jsou jiní Drátové? blesklo hlavou. Vždyť jsme vlastně stejní. Tušil, jim
nyní nastanou horké chvíle, stále obával, aby nebyli od
sebe odloučeni. tedy sám, Třetínka, toho dobrého Třetínka, mu
vzali! Druhák zde sice někde je, ale kdo ví, kam přijde. Bratři viděli,
Že jsou vezeni obcí, Třetínek polohlasně prohodil, bude
asi onen Hroznov, kterém hovořili tam továrně. Prvous viděl, jedou polní cestou, jež
stále stoupala.“
Hřáli dosti dlouho slunci, pak byla jejich otevřená
bedna naložena vesnický povoz koně zabrali. tam vzadu stavěla
jiná skupina dělníků vysoké železné sloupy ještě dále vzadu
se podobných stožárech lesklo cosi načervenalého.
„Říkal jsem inženýru Málkovi, tady potřebujeme ještě
jedno kolo holého drátu, desítku,“ řekl. Chybí nám zde právě asi tolik, abychom mohli dokončit
sekundární rozvodnou sít. Spatřili
jeho smutný úsměv, ale jej jeden člověk vzal pod paží od
cházel ním obce, jejíž střechy nedaleko červenaly.hned nádraží otevírali které jako první byl vyňat jejich
druhý bratr, Druhák. Vždyť ten
28
