Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Prvous viděl, jedou polní cestou, jež
stále stoupala. „Snad aspoň nás dva vůbec neod
loučí sebe. Spatřili
jeho smutný úsměv, ale jej jeden člověk vzal pod paží od
cházel ním obce, jejíž střechy nedaleko červenaly. Prvous
mlčel rozhlížel kolem sebe kalným zrakem. Vždyť jsme vlastně stejní.
„Říkal jsem inženýru Málkovi, tady potřebujeme ještě
jedno kolo holého drátu, desítku,“ řekl.“
Hřáli dosti dlouho slunci, pak byla jejich otevřená
bedna naložena vesnický povoz koně zabrali.
Prvous něho křikl Druhák nim pootočil.“
A byl Třetínek sňat vozu Prvous div neroz
plakal. Tušil, jim
nyní nastanou horké chvíle, stále obával, aby nebyli od
sebe odloučeni. tedy sám, Třetínka, toho dobrého Třetínka, mu
vzali! Druhák zde sice někde je, ale kdo ví, kam přijde. Podíval bedny kývl na
člověka sedícího vedle kočího kozlíku. Vždyť ten
28
.
2e jsou jiní Drátové? blesklo hlavou.
„Jsme tedy blízko sebe aspoň tři,“ prohodil Prvous, ukazuje
Za odnášeným Druhákem. tam vzadu stavěla
jiná skupina dělníků vysoké železné sloupy ještě dále vzadu
se podobných stožárech lesklo cosi načervenalého. Bratři viděli,
Že jsou vezeni obcí, Třetínek polohlasně prohodil, bude
asi onen Hroznov, kterém hovořili tam továrně.
Jeho tušení brzy splnilo. Povoz zastavil před nevelkou
budovou domku;vyšel muž. „Vezmu tedy jedno
od vás.
Povoz vyjel obce. Chybí nám zde právě asi tolik, abychom mohli dokončit
sekundární rozvodnou sít.hned nádraží otevírali které jako první byl vyňat jejich
druhý bratr, Druhák. dáli viděl zelené lesy pak zpozoroval několik
lidí, kteří zvedali vysoké dřevěné stožáry
