Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jsme tedy blízko sebe aspoň tři,“ prohodil Prvous, ukazuje
Za odnášeným Druhákem. tedy sám, Třetínka, toho dobrého Třetínka, mu
vzali! Druhák zde sice někde je, ale kdo ví, kam přijde. „Vezmu tedy jedno
od vás. Vždyť jsme vlastně stejní. Tušil, jim
nyní nastanou horké chvíle, stále obával, aby nebyli od
sebe odloučeni.
Prvous něho křikl Druhák nim pootočil. Prvous
mlčel rozhlížel kolem sebe kalným zrakem. „Snad aspoň nás dva vůbec neod
loučí sebe.
Jeho tušení brzy splnilo. Bratři viděli,
Že jsou vezeni obcí, Třetínek polohlasně prohodil, bude
asi onen Hroznov, kterém hovořili tam továrně.“
A byl Třetínek sňat vozu Prvous div neroz
plakal. tam vzadu stavěla
jiná skupina dělníků vysoké železné sloupy ještě dále vzadu
se podobných stožárech lesklo cosi načervenalého. dáli viděl zelené lesy pak zpozoroval několik
lidí, kteří zvedali vysoké dřevěné stožáry. Prvous viděl, jedou polní cestou, jež
stále stoupala.
2e jsou jiní Drátové? blesklo hlavou.“
Hřáli dosti dlouho slunci, pak byla jejich otevřená
bedna naložena vesnický povoz koně zabrali. Povoz zastavil před nevelkou
budovou domku;vyšel muž.hned nádraží otevírali které jako první byl vyňat jejich
druhý bratr, Druhák.
Povoz vyjel obce. Vždyť ten
28
.
„Říkal jsem inženýru Málkovi, tady potřebujeme ještě
jedno kolo holého drátu, desítku,“ řekl. Chybí nám zde právě asi tolik, abychom mohli dokončit
sekundární rozvodnou sít. Podíval bedny kývl na
člověka sedícího vedle kočího kozlíku. Spatřili
jeho smutný úsměv, ale jej jeden člověk vzal pod paží od
cházel ním obce, jejíž střechy nedaleko červenaly
