Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali. Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu. jim však ještě nestačilo. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu.“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou.“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali.
Ohavně páchne. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka. „Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou.
„Zde leží,“ řekl smutně. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny.“
Druhák přisvědčil.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce.
23
.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry. Tvářili še, jako spali.gumové isolace. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde.
„Už mne stal,“ pokračoval.“
Všichni umlkli ulehli
