Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát.
23
. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny.
„Už mne stal,“ pokračoval. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací. Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu.
„Zde leží,“ řekl smutně.gumové isolace.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor. jim však ještě nestačilo.“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči. „Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě. Tvářili še, jako spali. „Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou.
Ohavně páchne.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka.“
Druhák přisvědčil.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu.“
Všichni umlkli ulehli.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven
