Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka. jim však ještě nestačilo. Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde.“
Všichni umlkli ulehli.
„Už mne stal,“ pokračoval.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili. Tvářili še, jako spali. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor.
„Zde leží,“ řekl smutně.“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu. „Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou. „Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou.gumové isolace.
23
. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací.“
Druhák přisvědčil. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny.
Ohavně páchne
