Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde.“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči.
„Už mne stal,“ pokračoval.
Ohavně páchne. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou. Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu. Tvářili še, jako spali.gumové isolace. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny.
23
. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven. „Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali.“
Druhák přisvědčil. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou.
„Zde leží,“ řekl smutně.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu. „Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě.“
Všichni umlkli ulehli.“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát. jim však ještě nestačilo. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka
