Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací.“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor.
23
. „Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek. Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry.
„Zde leží,“ řekl smutně. jim však ještě nestačilo. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka.“
Druhák přisvědčil. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou. „Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou.“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali. Tvářili še, jako spali.gumové isolace.
Ohavně páchne.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde.“
Všichni umlkli ulehli.
„Už mne stal,“ pokračoval. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili
