Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili.“
Druhák přisvědčil. Tvářili še, jako spali. „Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou.
„Zde leží,“ řekl smutně. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor. „Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě. jim však ještě nestačilo. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou.“
Všichni umlkli ulehli. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny.
23
.
„Už mne stal,“ pokračoval. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka. Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce.
Ohavně páchne.gumové isolace. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde.“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu
