Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu.“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát.“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka.“
Všichni umlkli ulehli. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou. „Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde. jim však ještě nestačilo. Tvářili še, jako spali. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací.
23
.
„Zde leží,“ řekl smutně. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor.
Ohavně páchne. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven.
„Už mne stal,“ pokračoval.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali.“
Druhák přisvědčil.gumové isolace.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili. „Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou
