Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou.“
Všichni umlkli ulehli. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor. „Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu.
Ohavně páchne.
23
.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek.
„Už mne stal,“ pokračoval.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali.
„Zde leží,“ řekl smutně. Tvářili še, jako spali.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili.“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde. jim však ještě nestačilo. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací.“
Druhák přisvědčil.gumové isolace.“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka. Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu
