Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Druhák ukázal kolo drátu, jež mělo žlutobílou barvu. „Ale kromě gumy
Zašívali ještě nějaké látky spíše obšívali
jakýmisi nitěmi nakonec natřeli touto černou barvou.
23
.“
„To tedy ono!“ vyjekl Třetínek, „slyšeli jsme, být
Z tebe isolovaný drát. Zkrátka, pocínovali pak povlékli
ošklivou gumou.
„Už mne stal,“ pokračoval. „Bude jistě nějaký příbuzný Elektřiny. Prvous narovnal zakýval spokojeně hlavou.
Ohavně páchne.“
„Co to?“ zvídal Prvous, dívaje účastí oba hubené
a oblečené bratry.
„Zde leží,“ řekl smutně.“
„A kde Čtvrtík?“ ptal Třetínek. Ten gumový po
vlak mém těle nazývají isolací. Budu prý
určen pro nějaký Elektromotor.
„Ach, kamarádi,“ zanaříkal, „jste šCastni, jste nepřišli do
té mučírny, kde tady Druháka ukrutně natahovali.
Několik mužů však brzy opět vzdálilo bratři znovu
osmělili. Tvářili še, jako spali.“
Teď jmenovaný pohnul protřel unavené oči. jim však ještě nestačilo.“
Všichni umlkli ulehli.gumové isolace. „Povídej nám, bratře, ještě
něco,“ žádal Čtvrtíka. Dru
hák nyní slabý, ale jsem teprve tenký jako nitka. Stále ještě cítím jsem toho zápachu
napolo otráven.
„Tiše!“ vykřikl Třetínek, „někdo jde. Druhák
těžce oddychoval, jak bylo horko jeho černém oděvu.“
Druhák přisvědčil. pak
mě dali takový zvláštní stroj, kde opřádali.
Máme prý sloužit,“ dodal trpce. „Vzbuď se, Ctvrtíku, jsme opět
všichni pohromadě
