Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek. Pak slyšeli slabý hlas. „Nevíte, chlapci, jsem
zkusil.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky. Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou. Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen. Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák. Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu
