Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky. Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem. Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi. „Nevíte, chlapci, jsem
zkusil.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen. Pak slyšeli slabý hlas. Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu.“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy
