Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou. „Nevíte, chlapci, jsem
zkusil.“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek. Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy. Pak slyšeli slabý hlas. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen. Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči. Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu
