Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nevíte, chlapci, jsem
zkusil. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy. Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
.“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte. Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou. Pak slyšeli slabý hlas.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen. Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči. Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou
