Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte. Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči. Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky. Pak slyšeli slabý hlas. „Nevíte, chlapci, jsem
zkusil.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu. Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák.“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem
