Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou.“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek. Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy. Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky. Pak slyšeli slabý hlas.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu. „Nevíte, chlapci, jsem
zkusil. Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou
