Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte.“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky. „Nevíte, chlapci, jsem
zkusil.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu. Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy. Pak slyšeli slabý hlas.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval. Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy. Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi. Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
