Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Pak slyšeli slabý hlas. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
. Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi.“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem. Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval. „Nevíte, chlapci, jsem
zkusil. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky. Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu. Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně
