Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu. Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák. „Nevíte, chlapci, jsem
zkusil. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu. Pak slyšeli slabý hlas. Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
. Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte. Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy
