Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Máme mili
metrů průřezu, dobřesipamatuji, copovídal tomu dělníkovi. Ale aby opřádal
i Drát? Ne, tomu, bratře, nerozumím!“
Druhý den spatřili, jaká proměna stala oběma nešťast
níky. Ani nepoznali, když přinesli dbvnitř.
Černý kotouč zvedl pomalu hlavu zahleděl zemi, kde
leželi svinuti Prvous Třetínkem. ten podobal provazu, ale brzy byli oba zbylí bratři
vyvedeni omylu.
Nejstarší Drát zavrtěl hlavou.“
„A říkal isolování Druháka?“ ptal polekaný Tře
tínek. „Nevíte, chlapci, jsem
zkusil. „Koupali mě
v nějaké lázni, pak div neusmažili žáru, kde jsem dostal
bílou barvu. Pak slyšeli slabý hlas.
„Sám tomu nerozumím,“ pravil pomalu. „Mluvil tom, že
Druhák bude isolován Gtvrtík opředen.
„Což nepoznáváte?“ ptal černý svazek Prvous vy
třeštil oči. Jako stříbro,“ dodával, „teď ovšem mou barvu
nevidíte.
„Na tom však nebylo dosti,“ pokračoval. Nerozumím tomu,“
kroutil hlavou kov zachrastil, „pokud vím, přede jenom
pavouk své sítě, aby nich lapal mouchy.
„Jsem,“ odpovídalsmutněDruhák. Mluvili tom, cínují, aby mne nekazila síra
22
. Vždyť Druhákův hlas! možné?
„Jsi ty, bratře Druháku?“ ptal polekaně. Nejdříve natáhli, jsem byl tenký jako provázek,“
„To jsme viděli,“ přihlašoval soucitně Třetínek Druhák
kýval těžce hlavou. Prvous koukal
na cosi černého; bylo jako provaz nabarvený černou bar
vou, kus dále leželna široké dřevěné desce kotouč nažloutlé
barvy.„Přijdou nás těžké doby,“ ozval těžce, „slyšel jsi, jak
ten člověk mluvil? Zdá se, nám říká desítky
