Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Myslím, nás toho ještě čeká mnoho. „Stýská sice sluníčku našich skalách, ale
Zato sám sobě líhím.“
„Vypadáme pěkně, pravda,“ svědčil čtvrtý bí®tr a
pohnul sebou, jeho dlouhý konec švihl třetího, který vykřikl.
Čtvrtý Drát připojil.“
„Jsme čtyři, těší,“ vmísil hovoru opět první
Z bratří Drátů.“
.“
„To přejdb,“ uklidňoval první Drát. nás jen udělali?“ zanaříkal. Jistě
mám horečku, sáhni, jak pálím.
„Myslím, díváš příliš černě,“ odporoval svému
bratru. Leskneme jsme pružní. „Prodělali jsme
to též před chvílí. Těkali unaveně očima místnosti první Drát se
opatrně posunul blíže nováčkům.
„Nenaříkej, bratře,“ prohodil.
„Nevím, nevím,“ broukal, „pochybuji, nás již nechali
na pokoji.
„Obávám se, nás zbytečně tak nevyparádili,“ řekl starost
livě.
„Jsem opravdu zvědav, námi teď udělají. „Jsme bratři, musíme jeden druhému po
máhat. jistě nebude
nic dobrého.
„Jak vám, hoši?“ ptal účastí.“
Všichni prohlédli svá pěkná těla, ale pak první Drát za
vrtěl hlavou. Aspoň nás nyní bude víc. „Ještě celý třesu. „Podívej se, jak jsme nyní
krásní.“
Druhý pokrčil rameny. Čtyři bratři
Drátové,“ zaradoval se, dívaje ostatní.chvíli viděli, nově narození Drátové přicházejí vě
domí.
Druhý Drát podíval své svižné lesklé tělo.
„Špatně,“ povzdechl třetí Drát
