Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Špatně,“ povzdechl třetí Drát. „Stýská sice sluníčku našich skalách, ale
Zato sám sobě líhím.
„Obávám se, nás zbytečně tak nevyparádili,“ řekl starost
livě.“
„Jsme čtyři, těší,“ vmísil hovoru opět první
Z bratří Drátů.“
„Vypadáme pěkně, pravda,“ svědčil čtvrtý bí®tr a
pohnul sebou, jeho dlouhý konec švihl třetího, který vykřikl.
„Nevím, nevím,“ broukal, „pochybuji, nás již nechali
na pokoji. Leskneme jsme pružní. „Myslím, nás toho ještě čeká mnoho. jistě nebude
nic dobrého. nás jen udělali?“ zanaříkal.
Druhý Drát podíval své svižné lesklé tělo. Jistě
mám horečku, sáhni, jak pálím. „Podívej se, jak jsme nyní
krásní. Těkali unaveně očima místnosti první Drát se
opatrně posunul blíže nováčkům.chvíli viděli, nově narození Drátové přicházejí vě
domí.
„Jsem opravdu zvědav, námi teď udělají. Aspoň nás nyní bude víc.
„Myslím, díváš příliš černě,“ odporoval svému
bratru. „Prodělali jsme
to též před chvílí.“
„To přejdb,“ uklidňoval první Drát.
Čtvrtý Drát připojil.“
Všichni prohlédli svá pěkná těla, ale pak první Drát za
vrtěl hlavou. Čtyři bratři
Drátové,“ zaradoval se, dívaje ostatní.
„Jak vám, hoši?“ ptal účastí. „Ještě celý třesu.“
. „Jsme bratři, musíme jeden druhému po
máhat.
„Nenaříkej, bratře,“ prohodil.“
Druhý pokrčil rameny
