Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Jsme bratři, musíme jeden druhému po
máhat. Aspoň nás nyní bude víc.“
Všichni prohlédli svá pěkná těla, ale pak první Drát za
vrtěl hlavou. „Myslím, nás toho ještě čeká mnoho.“
„To přejdb,“ uklidňoval první Drát.
„Jak vám, hoši?“ ptal účastí.
Druhý Drát podíval své svižné lesklé tělo.
„Nevím, nevím,“ broukal, „pochybuji, nás již nechali
na pokoji. „Prodělali jsme
to též před chvílí.“
„Vypadáme pěkně, pravda,“ svědčil čtvrtý bí®tr a
pohnul sebou, jeho dlouhý konec švihl třetího, který vykřikl.
Čtvrtý Drát připojil.“
„Jsme čtyři, těší,“ vmísil hovoru opět první
Z bratří Drátů. nás jen udělali?“ zanaříkal.chvíli viděli, nově narození Drátové přicházejí vě
domí. Těkali unaveně očima místnosti první Drát se
opatrně posunul blíže nováčkům.
„Myslím, díváš příliš černě,“ odporoval svému
bratru. Jistě
mám horečku, sáhni, jak pálím.“
. Čtyři bratři
Drátové,“ zaradoval se, dívaje ostatní.
„Obávám se, nás zbytečně tak nevyparádili,“ řekl starost
livě. jistě nebude
nic dobrého.
„Jsem opravdu zvědav, námi teď udělají. „Podívej se, jak jsme nyní
krásní.
„Nenaříkej, bratře,“ prohodil. „Ještě celý třesu. „Stýská sice sluníčku našich skalách, ale
Zato sám sobě líhím.“
Druhý pokrčil rameny.
„Špatně,“ povzdechl třetí Drát. Leskneme jsme pružní
