Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Nevím, nevím,“ broukal, „pochybuji, nás již nechali
na pokoji.“
.
„Jsem opravdu zvědav, námi teď udělají. „Prodělali jsme
to též před chvílí.
„Obávám se, nás zbytečně tak nevyparádili,“ řekl starost
livě.“
„To přejdb,“ uklidňoval první Drát. Čtyři bratři
Drátové,“ zaradoval se, dívaje ostatní.“
„Vypadáme pěkně, pravda,“ svědčil čtvrtý bí®tr a
pohnul sebou, jeho dlouhý konec švihl třetího, který vykřikl. „Myslím, nás toho ještě čeká mnoho. nás jen udělali?“ zanaříkal. „Ještě celý třesu. Jistě
mám horečku, sáhni, jak pálím. jistě nebude
nic dobrého. „Stýská sice sluníčku našich skalách, ale
Zato sám sobě líhím.chvíli viděli, nově narození Drátové přicházejí vě
domí.
Čtvrtý Drát připojil.“
„Jsme čtyři, těší,“ vmísil hovoru opět první
Z bratří Drátů.
„Špatně,“ povzdechl třetí Drát. Těkali unaveně očima místnosti první Drát se
opatrně posunul blíže nováčkům.
Druhý Drát podíval své svižné lesklé tělo. „Podívej se, jak jsme nyní
krásní.
„Myslím, díváš příliš černě,“ odporoval svému
bratru.
„Nenaříkej, bratře,“ prohodil.“
Všichni prohlédli svá pěkná těla, ale pak první Drát za
vrtěl hlavou. Leskneme jsme pružní. „Jsme bratři, musíme jeden druhému po
máhat. Aspoň nás nyní bude víc.
„Jak vám, hoši?“ ptal účastí.“
Druhý pokrčil rameny
