Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Stýská sice sluníčku našich skalách, ale
Zato sám sobě líhím.
„Obávám se, nás zbytečně tak nevyparádili,“ řekl starost
livě. Těkali unaveně očima místnosti první Drát se
opatrně posunul blíže nováčkům.
Čtvrtý Drát připojil. jistě nebude
nic dobrého.
Druhý Drát podíval své svižné lesklé tělo. Aspoň nás nyní bude víc. „Prodělali jsme
to též před chvílí. Jistě
mám horečku, sáhni, jak pálím.“
Druhý pokrčil rameny. Leskneme jsme pružní.chvíli viděli, nově narození Drátové přicházejí vě
domí. „Ještě celý třesu.
„Špatně,“ povzdechl třetí Drát.
„Jak vám, hoši?“ ptal účastí.
„Nenaříkej, bratře,“ prohodil.
„Jsem opravdu zvědav, námi teď udělají. „Myslím, nás toho ještě čeká mnoho.“
„Vypadáme pěkně, pravda,“ svědčil čtvrtý bí®tr a
pohnul sebou, jeho dlouhý konec švihl třetího, který vykřikl.“
„To přejdb,“ uklidňoval první Drát.
„Myslím, díváš příliš černě,“ odporoval svému
bratru. nás jen udělali?“ zanaříkal.
„Nevím, nevím,“ broukal, „pochybuji, nás již nechali
na pokoji. Čtyři bratři
Drátové,“ zaradoval se, dívaje ostatní. „Podívej se, jak jsme nyní
krásní. „Jsme bratři, musíme jeden druhému po
máhat.“
.“
„Jsme čtyři, těší,“ vmísil hovoru opět první
Z bratří Drátů.“
Všichni prohlédli svá pěkná těla, ale pak první Drát za
vrtěl hlavou
