Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Byl jsem krásné skále,“ mluvil třaslavým hlasem, „nad
námi svítilo milé zlaté slunečko.
„Bude nás hodně,“ doplnil ještě svou řeč druhý Drát se
rovněž pootočil. Viděl, nový příchozí se
chvěje, chápal to.
„Pak jsi můj bratr,“ dbdal tišeji lehce přitáhl novému
společníku.Nový Drát byl položen vedle něho první Drát lehce
pootočil, jeho kovové tělo slabě zazvučelo. Vždyt před chvílí byl také tak zmořen
po týrání kovových čelistech těch oblud nimi!
Po chvíli opakoval svou otázku.
A nás týrají beztrestně,“ řekl zlostně pohodil hlavou, kov
jasně zazněl. Drát mlčel. Kamarád utrpení těžce
pootočil. „Jsme bratři Drátové,“ přihlašoval ukázal na
sebe.
„Ptal jsem tě, odkud pocházíš,“ hovořil Drát.
„Odkud jsi?“ ptal senového kamaráda, který ležel vedle něho
bez hnutí.“
Druhý Drát pohnul hlavou zatvářil smutně. „Vždyť jsi
mi tolik podoben.
12
.
„Je ale týrání,“ povzdechl druhý Drát jeho první
bratr přikývl. chvíli leželi malátně obou bratří, kteří ně
dívali.
„Co chceš?“ ptal mdlým hlasem.
Žádná odpověď. „Před chvílí šli kolem dva těch lidí modrých
šatech říkali, mělo přísněji trestat týrání zvířat.
„Je,“ řekl.“
„Jako já!“ vykřikl první hned poděšeně ohlédl, ne-
slyšela-li některá těch kovových oblud, požírajících měď.
Viděli, vedle nich ukládá další dlouhý Drát pak ještě
jeden
