Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Co chceš?“ ptal mdlým hlasem.Nový Drát byl položen vedle něho první Drát lehce
pootočil, jeho kovové tělo slabě zazvučelo.
12
.
„Je ale týrání,“ povzdechl druhý Drát jeho první
bratr přikývl.
„Ptal jsem tě, odkud pocházíš,“ hovořil Drát. Viděl, nový příchozí se
chvěje, chápal to. Kamarád utrpení těžce
pootočil.
„Je,“ řekl.
„Pak jsi můj bratr,“ dbdal tišeji lehce přitáhl novému
společníku.
„Odkud jsi?“ ptal senového kamaráda, který ležel vedle něho
bez hnutí.
A nás týrají beztrestně,“ řekl zlostně pohodil hlavou, kov
jasně zazněl.“
Druhý Drát pohnul hlavou zatvářil smutně. chvíli leželi malátně obou bratří, kteří ně
dívali. „Před chvílí šli kolem dva těch lidí modrých
šatech říkali, mělo přísněji trestat týrání zvířat.“
„Jako já!“ vykřikl první hned poděšeně ohlédl, ne-
slyšela-li některá těch kovových oblud, požírajících měď.
Žádná odpověď.
Viděli, vedle nich ukládá další dlouhý Drát pak ještě
jeden. Vždyt před chvílí byl také tak zmořen
po týrání kovových čelistech těch oblud nimi!
Po chvíli opakoval svou otázku. „Vždyť jsi
mi tolik podoben.
„Bude nás hodně,“ doplnil ještě svou řeč druhý Drát se
rovněž pootočil. Drát mlčel.
„Byl jsem krásné skále,“ mluvil třaslavým hlasem, „nad
námi svítilo milé zlaté slunečko. „Jsme bratři Drátové,“ přihlašoval ukázal na
sebe
