Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
A nás týrají beztrestně,“ řekl zlostně pohodil hlavou, kov
jasně zazněl.
„Co chceš?“ ptal mdlým hlasem. „Jsme bratři Drátové,“ přihlašoval ukázal na
sebe. „Před chvílí šli kolem dva těch lidí modrých
šatech říkali, mělo přísněji trestat týrání zvířat.
„Je,“ řekl.
12
.“
„Jako já!“ vykřikl první hned poděšeně ohlédl, ne-
slyšela-li některá těch kovových oblud, požírajících měď.
„Bude nás hodně,“ doplnil ještě svou řeč druhý Drát se
rovněž pootočil.“
Druhý Drát pohnul hlavou zatvářil smutně.
Žádná odpověď.
„Je ale týrání,“ povzdechl druhý Drát jeho první
bratr přikývl.
„Odkud jsi?“ ptal senového kamaráda, který ležel vedle něho
bez hnutí. Drát mlčel.
„Byl jsem krásné skále,“ mluvil třaslavým hlasem, „nad
námi svítilo milé zlaté slunečko.
Viděli, vedle nich ukládá další dlouhý Drát pak ještě
jeden. „Vždyť jsi
mi tolik podoben.
„Pak jsi můj bratr,“ dbdal tišeji lehce přitáhl novému
společníku. chvíli leželi malátně obou bratří, kteří ně
dívali.Nový Drát byl položen vedle něho první Drát lehce
pootočil, jeho kovové tělo slabě zazvučelo. Viděl, nový příchozí se
chvěje, chápal to. Kamarád utrpení těžce
pootočil. Vždyt před chvílí byl také tak zmořen
po týrání kovových čelistech těch oblud nimi!
Po chvíli opakoval svou otázku.
„Ptal jsem tě, odkud pocházíš,“ hovořil Drát
