Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Co chceš?“ ptal mdlým hlasem.
12
.
Žádná odpověď. Kamarád utrpení těžce
pootočil.
„Byl jsem krásné skále,“ mluvil třaslavým hlasem, „nad
námi svítilo milé zlaté slunečko.
A nás týrají beztrestně,“ řekl zlostně pohodil hlavou, kov
jasně zazněl. „Vždyť jsi
mi tolik podoben.
„Bude nás hodně,“ doplnil ještě svou řeč druhý Drát se
rovněž pootočil.
Viděli, vedle nich ukládá další dlouhý Drát pak ještě
jeden. Viděl, nový příchozí se
chvěje, chápal to.
„Pak jsi můj bratr,“ dbdal tišeji lehce přitáhl novému
společníku.
„Odkud jsi?“ ptal senového kamaráda, který ležel vedle něho
bez hnutí.Nový Drát byl položen vedle něho první Drát lehce
pootočil, jeho kovové tělo slabě zazvučelo. „Před chvílí šli kolem dva těch lidí modrých
šatech říkali, mělo přísněji trestat týrání zvířat. Drát mlčel. Vždyt před chvílí byl také tak zmořen
po týrání kovových čelistech těch oblud nimi!
Po chvíli opakoval svou otázku.“
„Jako já!“ vykřikl první hned poděšeně ohlédl, ne-
slyšela-li některá těch kovových oblud, požírajících měď.“
Druhý Drát pohnul hlavou zatvářil smutně. „Jsme bratři Drátové,“ přihlašoval ukázal na
sebe.
„Je ale týrání,“ povzdechl druhý Drát jeho první
bratr přikývl.
„Je,“ řekl. chvíli leželi malátně obou bratří, kteří ně
dívali.
„Ptal jsem tě, odkud pocházíš,“ hovořil Drát
