Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Viděl, nový příchozí se
chvěje, chápal to. Vždyt před chvílí byl také tak zmořen
po týrání kovových čelistech těch oblud nimi!
Po chvíli opakoval svou otázku.
„Ptal jsem tě, odkud pocházíš,“ hovořil Drát.
Viděli, vedle nich ukládá další dlouhý Drát pak ještě
jeden.
„Bude nás hodně,“ doplnil ještě svou řeč druhý Drát se
rovněž pootočil.
„Odkud jsi?“ ptal senového kamaráda, který ležel vedle něho
bez hnutí.
„Co chceš?“ ptal mdlým hlasem. chvíli leželi malátně obou bratří, kteří ně
dívali.
Žádná odpověď. „Vždyť jsi
mi tolik podoben.Nový Drát byl položen vedle něho první Drát lehce
pootočil, jeho kovové tělo slabě zazvučelo.
„Je,“ řekl. Kamarád utrpení těžce
pootočil.
12
.“
Druhý Drát pohnul hlavou zatvářil smutně. „Jsme bratři Drátové,“ přihlašoval ukázal na
sebe.
„Pak jsi můj bratr,“ dbdal tišeji lehce přitáhl novému
společníku.
A nás týrají beztrestně,“ řekl zlostně pohodil hlavou, kov
jasně zazněl.“
„Jako já!“ vykřikl první hned poděšeně ohlédl, ne-
slyšela-li některá těch kovových oblud, požírajících měď. „Před chvílí šli kolem dva těch lidí modrých
šatech říkali, mělo přísněji trestat týrání zvířat. Drát mlčel.
„Byl jsem krásné skále,“ mluvil třaslavým hlasem, „nad
námi svítilo milé zlaté slunečko.
„Je ale týrání,“ povzdechl druhý Drát jeho první
bratr přikývl
