Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
chvíli leželi malátně obou bratří, kteří ně
dívali.
„Pak jsi můj bratr,“ dbdal tišeji lehce přitáhl novému
společníku.
„Je,“ řekl.
„Je ale týrání,“ povzdechl druhý Drát jeho první
bratr přikývl.“
Druhý Drát pohnul hlavou zatvářil smutně.Nový Drát byl položen vedle něho první Drát lehce
pootočil, jeho kovové tělo slabě zazvučelo.
Žádná odpověď.
Viděli, vedle nich ukládá další dlouhý Drát pak ještě
jeden. „Jsme bratři Drátové,“ přihlašoval ukázal na
sebe.
„Ptal jsem tě, odkud pocházíš,“ hovořil Drát.
„Odkud jsi?“ ptal senového kamaráda, který ležel vedle něho
bez hnutí.
„Bude nás hodně,“ doplnil ještě svou řeč druhý Drát se
rovněž pootočil.
„Byl jsem krásné skále,“ mluvil třaslavým hlasem, „nad
námi svítilo milé zlaté slunečko.
12
. „Vždyť jsi
mi tolik podoben.
A nás týrají beztrestně,“ řekl zlostně pohodil hlavou, kov
jasně zazněl. Viděl, nový příchozí se
chvěje, chápal to. Kamarád utrpení těžce
pootočil. Drát mlčel. Vždyt před chvílí byl také tak zmořen
po týrání kovových čelistech těch oblud nimi!
Po chvíli opakoval svou otázku. „Před chvílí šli kolem dva těch lidí modrých
šatech říkali, mělo přísněji trestat týrání zvířat.“
„Jako já!“ vykřikl první hned poděšeně ohlédl, ne-
slyšela-li některá těch kovových oblud, požírajících měď.
„Co chceš?“ ptal mdlým hlasem
