Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
Drát mlčel.“
„Jako já!“ vykřikl první hned poděšeně ohlédl, ne-
slyšela-li některá těch kovových oblud, požírajících měď. Viděl, nový příchozí se
chvěje, chápal to.
„Je,“ řekl.
„Je ale týrání,“ povzdechl druhý Drát jeho první
bratr přikývl. Vždyt před chvílí byl také tak zmořen
po týrání kovových čelistech těch oblud nimi!
Po chvíli opakoval svou otázku.
„Pak jsi můj bratr,“ dbdal tišeji lehce přitáhl novému
společníku.
„Odkud jsi?“ ptal senového kamaráda, který ležel vedle něho
bez hnutí.
Žádná odpověď. „Jsme bratři Drátové,“ přihlašoval ukázal na
sebe.
„Ptal jsem tě, odkud pocházíš,“ hovořil Drát.Nový Drát byl položen vedle něho první Drát lehce
pootočil, jeho kovové tělo slabě zazvučelo.
„Bude nás hodně,“ doplnil ještě svou řeč druhý Drát se
rovněž pootočil.
„Co chceš?“ ptal mdlým hlasem.
12
. chvíli leželi malátně obou bratří, kteří ně
dívali.
„Byl jsem krásné skále,“ mluvil třaslavým hlasem, „nad
námi svítilo milé zlaté slunečko. „Vždyť jsi
mi tolik podoben. „Před chvílí šli kolem dva těch lidí modrých
šatech říkali, mělo přísněji trestat týrání zvířat.
Viděli, vedle nich ukládá další dlouhý Drát pak ještě
jeden.“
Druhý Drát pohnul hlavou zatvářil smutně.
A nás týrají beztrestně,“ řekl zlostně pohodil hlavou, kov
jasně zazněl. Kamarád utrpení těžce
pootočil
