Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Byl jsem krásné skále,“ mluvil třaslavým hlasem, „nad
námi svítilo milé zlaté slunečko. Kamarád utrpení těžce
pootočil.
12
.
„Bude nás hodně,“ doplnil ještě svou řeč druhý Drát se
rovněž pootočil.
„Ptal jsem tě, odkud pocházíš,“ hovořil Drát.
Viděli, vedle nich ukládá další dlouhý Drát pak ještě
jeden.Nový Drát byl položen vedle něho první Drát lehce
pootočil, jeho kovové tělo slabě zazvučelo.
„Co chceš?“ ptal mdlým hlasem. chvíli leželi malátně obou bratří, kteří ně
dívali.“
Druhý Drát pohnul hlavou zatvářil smutně. Drát mlčel.
Žádná odpověď.“
„Jako já!“ vykřikl první hned poděšeně ohlédl, ne-
slyšela-li některá těch kovových oblud, požírajících měď.
A nás týrají beztrestně,“ řekl zlostně pohodil hlavou, kov
jasně zazněl.
„Je,“ řekl.
„Odkud jsi?“ ptal senového kamaráda, který ležel vedle něho
bez hnutí. „Před chvílí šli kolem dva těch lidí modrých
šatech říkali, mělo přísněji trestat týrání zvířat. „Vždyť jsi
mi tolik podoben.
„Pak jsi můj bratr,“ dbdal tišeji lehce přitáhl novému
společníku. Vždyt před chvílí byl také tak zmořen
po týrání kovových čelistech těch oblud nimi!
Po chvíli opakoval svou otázku. Viděl, nový příchozí se
chvěje, chápal to.
„Je ale týrání,“ povzdechl druhý Drát jeho první
bratr přikývl. „Jsme bratři Drátové,“ přihlašoval ukázal na
sebe
