Bratři Drátové (1943), umělecko-naučná próza s podtitulem Román měděného drátu a elektřiny, kterou autor roku 1944 zdramatizoval. Tuto knihu povolili komunističtí cenzoři vydat roku 1955.
„Před chvílí šli kolem dva těch lidí modrých
šatech říkali, mělo přísněji trestat týrání zvířat.
„Ptal jsem tě, odkud pocházíš,“ hovořil Drát.
Viděli, vedle nich ukládá další dlouhý Drát pak ještě
jeden.“
„Jako já!“ vykřikl první hned poděšeně ohlédl, ne-
slyšela-li některá těch kovových oblud, požírajících měď.
„Byl jsem krásné skále,“ mluvil třaslavým hlasem, „nad
námi svítilo milé zlaté slunečko. Drát mlčel. Vždyt před chvílí byl také tak zmořen
po týrání kovových čelistech těch oblud nimi!
Po chvíli opakoval svou otázku.
A nás týrají beztrestně,“ řekl zlostně pohodil hlavou, kov
jasně zazněl.
„Je ale týrání,“ povzdechl druhý Drát jeho první
bratr přikývl. chvíli leželi malátně obou bratří, kteří ně
dívali.Nový Drát byl položen vedle něho první Drát lehce
pootočil, jeho kovové tělo slabě zazvučelo.
„Odkud jsi?“ ptal senového kamaráda, který ležel vedle něho
bez hnutí.
Žádná odpověď.
12
. „Vždyť jsi
mi tolik podoben. „Jsme bratři Drátové,“ přihlašoval ukázal na
sebe.
„Bude nás hodně,“ doplnil ještě svou řeč druhý Drát se
rovněž pootočil.
„Pak jsi můj bratr,“ dbdal tišeji lehce přitáhl novému
společníku. Kamarád utrpení těžce
pootočil.
„Je,“ řekl.“
Druhý Drát pohnul hlavou zatvářil smutně. Viděl, nový příchozí se
chvěje, chápal to.
„Co chceš?“ ptal mdlým hlasem
