břidlic čedičů), potom žula břidlice, nejméně sedimen
tární horniny. Avšak ani hromosvod nefunguje
vždy bezvadně různých případech bylo pozorováno, blesk opustil
svodič hromosvodu pokračoval odchylnou drahou špatných vodi
čích, které demoloval.) pozorovací stanice, které pravidelně registrují různé fak
tory, charakteristické pro bouři. Velká pozornost byla věnována úderu
blesku různých stromů (statistika, Stahl, 1912) jejich různému
chování blesku; toto vysvětluje jednak terénem samým, němž
strom stojí zejména jeho obsahem vody dále různou štěpností dřeva
stromu jakostí jeho kůry. Pozoruhodné je, obsah radia radonu příslušných
hornin klesá stejném pořádku. proces intermitující, aperiodický,
a šíření blesku, postupné tvoření jeho dráhy, čistě věcí místní
intensity elektrických polí., Francie,
Německo j. Německu byla instalována taková
94
. Příčinu tohoto zjevu třeba hledati tom, blesk
ani není analogický stejnosměrným proudem (takže není výhradně
rozhodující dobrá nebo špatná vodivost spojů hromosvodu zemí)
ani oscilačním zjevem jako jiskrový výboj, kde uplatňuje kapacita
elektrod samoindukce vodičů.
Ježto údery blesku vznikají značné časté škody rozvodech proudu
o vysokém napětí, byly utvořeny některých státech (USA. Proto jsou
poměrně časté údery blesku ohnišť. příčinou častějších úderů
blesku dubu než buku. Současně zjistil Dauzěre, mís
tech nejčastěji navštěvovaných bleskem bez výjimky záporná vodi
vost vzduchu vyšší než kladná, ačkoliv jinak pravidelně vždy kladná
vodivost něco vyšší než záporná.blesku převyšovat! proto všechny okolní předměty. Zcela podobnou
funkci koná kouř stoupající komína ionisující vzduch.
Vliv tvaru kůry stromu lze vysvětliti různou povrchovou vodivostí
mokrého stromu: kůra drsná nepravidelná horším vodičem než kůra
hladká rovná, což pravděpodobně př.
Vliv místního odporu zemského dráhu blesku dokazuje teoreticky
Ollendorf (1932); základě Maxwellových rovnic musí býti blesk,
představující jakousi formu konvekčního proudu, doplněn posuvným
proudem, který probíhá mezi oběma elektrodami (země mrak)
opačným směrem.
Ve Francii měřil Dauzěre (1933) systematicky vodivost vzduchu
v místech často navštěvovaných bleskem zjišťoval současně místní
geologické poměry. Našel, nejvíce trpí údery blesku kontakty různých
hornin (na př.22)
22) Podobně Rusku dovozoval Bogojavlenský (1932), místa,
často zasažená bleskem, vykazují vyšší vodivost vzduchu, následkem inten
sivnějšího záření půdy, která bohatší radioaktivní prvkv než půda
okolní. Při vysoké intensitě blesku nebo při vysokém odporu
země vznikají ještě před úderem blesku vysoké potenciální diference
podle povrchu zemského, které mají vliv dráhu blesku, zužujíce
vybíjející prostor
