4. Polarisace mraku podle Wilsona. Proto velké většiny kapek pře
vahu přitažlivý účinek dolní části kapky kapky získají takto náboj
negativní.
Druhá teorie bouří, kterou podal Wilson roce 1929, vůbec
nepočítá Lenardovým efektem ani proměnlivou rychlostí kolmých
proudů vzdušných.
rovna přibližně cm/sec, takže všechny kapky, jejichž průměr převy
šuje 0,1 mm, mají rychlost větší.+4. Wilsonův výklad
nabíjení dešťových kapek. Dolní část kapky, která nese nor
málních poměrů kladný náboj, působí přitažlivě záporné ionty a
odpudivě kladné, jak vyznačeno obrázku. Kapka, pa
dající normálním elektrickém
poli atmosféry (obr. 44. při čemž absolutní
6* 83
. 43. Obdobným způsobem
působí horní část kapky, avšak jen tak dlouho, dokud rychlost pádu
kapky nepřevýší rychlost těžkých iontů. Obr.
dříve předpokládah Elster Geitel (viz str.4. Tato však plném bouřko
vém poli, kde gradient dosahuje průměrných hodnot 10.Slabou stránkou Simpsonovy teorie právě okolnost, elektriso-
vání dešťových kapek třeba určitých změn rychlosti vzdušného
proudu.). Tyto sice pravděpodobně bouře nastávají, ale otázkou,
zdali omezením jejich působnosti tak malý obor mraku (kruh čí
slem 8), jak činí Simpson, vystačí krytí elektřiny bouřkového
mraku, která velmi značná. 16). 43. 44.), dostane
influencí slabou polaritu, jak už
4. 80) při svém pádu působí
na těžké ionty atmosféry, které jsou vždy přítomny značném množství
103 104 iontů/cm3 (viz str.000 volt/m.
Těžké ionty I
Kladný gradient
■
Kapky
Záporný gradient
Obr. Nad kapkami hromadí prostorový náboj utvořený přebyt
kem kladných iontů, elektřiny mraku rozdělí zcela opačným
způsobem než jak předpokládal Simpson, dole hromadí náboj záporný,
nahoře kladný.4. Záporný náboj dolní části mraku tak silný, směr
elektrického pole atmosféry úplně převrátí (obr.4.4-4--t*+ 4-+ 4
