38. Wilsona měření vertikálního proudu atmo
sféry kapilárním elektrometrem. Něco kyseliny sírové odděluje rtuť stěn kapiláry. ka
pilára světlosti 0,3 mm, rozšířená koncích, nichž rtuť,
rozdělená dvě části sloupečkem alkoholického roztoku
kyseliny sírové.10-16A/cm2, což odpovídá vteři
novému průchodu asi 1800 elementárních kvant elektřiny každým centi
metrem plošným. Přístroj podle C. jednotek).10~4 sec-1), dostaneme pro průměrnou
hodnotu 8,3 elst. 68). Jestliže posuneme sloupek
kyseliny zvětší povrch rtuti, který kontaktu ky
71
. jestliže množství kladných záporných iontů, obsažených
v cm3, n_, jejich pohyblivosti intensita elektrického pole
atmosféry potom názoru plyne, intensita dána součinem
Obr.T.
Vertikální elektrický proud atmosféře definován jako množství
elektřiny, které projde jednotku doby jednotkovým průřezem atmo
sféry. jedn.) (2,5. jedn. Rovněž při bouřích násled
kem zvýšeného vertikálního proudu elektrického, rostě hodnoty
stonásobné^při čemž roste hodnot nižších než hodnoty ležící
mezi 20. stagnujícím vzduchu (jeskyně, sklepy obytné místnosti)
vzrůstá množství radonu vydávaného stěnami tím často hodnoty
desetkrát vyšší než jsou normální hodnoty. Tento proud bývá většinou určován nepřímo, změ
řených hodnot nebo také Přímá metoda měření, udaná
C.R.10-3 elst.
Fe (n+ ft- k), jestliže náboj iontu elementární kvantum
elektřiny, 4,77. Wilsonem, byla popsána předchozím odstavci (str.sféře. Dosadíme-li tohoto vztahu
za výraz závorce dostaneme rovnici (24), totiž X. čili 2,8.
Tato metoda však nehodí registraci proto Wilson modifikoval
(1916) tak, použil velmi citlivého kapilárního elektrometru, který je
schematicky znázorněn obr. 38a zvětšeném měřítku.
3,3.10-10 elst.
e
Dosadíme-li této rovnice průměrnou hodnotu (100 V/m, j.
Mezi povrchem rtuti kyseliny existuje určitý kontaktní potenciál,
který dán vytvořením elektrické dvojvrstvy, vrstvy kladného
náboje rtuti záporného kyselině
