Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 71 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Jestliže posuneme sloupek kyseliny zvětší povrch rtuti, který kontaktu ky­ 71 . Wilsona měření vertikálního proudu atmo­ sféry kapilárním elektrometrem.sféře. čili 2,8. Fe (n+ ft- k), jestliže náboj iontu elementární kvantum elektřiny, 4,77. jestliže množství kladných záporných iontů, obsažených v cm3, n_, jejich pohyblivosti intensita elektrického pole atmosféry potom názoru plyne, intensita dána součinem Obr. Wilsonem, byla popsána předchozím odstavci (str. Tento proud bývá většinou určován nepřímo, změ­ řených hodnot nebo také Přímá metoda měření, udaná C. 38.) (2,5. Dosadíme-li tohoto vztahu za výraz závorce dostaneme rovnici (24), totiž X. stagnujícím vzduchu (jeskyně, sklepy obytné místnosti) vzrůstá množství radonu vydávaného stěnami tím často hodnoty desetkrát vyšší než jsou normální hodnoty.T.10-3 elst. jedn.10-10 elst. ka­ pilára světlosti 0,3 mm, rozšířená koncích, nichž rtuť, rozdělená dvě části sloupečkem alkoholického roztoku kyseliny sírové. Rovněž při bouřích násled­ kem zvýšeného vertikálního proudu elektrického, rostě hodnoty stonásobné^při čemž roste hodnot nižších než hodnoty ležící mezi 20. Tato metoda však nehodí registraci proto Wilson modifikoval (1916) tak, použil velmi citlivého kapilárního elektrometru, který je schematicky znázorněn obr.10~4 sec-1), dostaneme pro průměrnou hodnotu 8,3 elst.10-16A/cm2, což odpovídá vteři­ novému průchodu asi 1800 elementárních kvant elektřiny každým centi­ metrem plošným. 38a zvětšeném měřítku. jedn. Mezi povrchem rtuti kyseliny existuje určitý kontaktní potenciál, který dán vytvořením elektrické dvojvrstvy, vrstvy kladného náboje rtuti záporného kyselině. jednotek). 3,3. Přístroj podle C. Něco kyseliny sírové odděluje rtuť stěn kapiláry. 68).R. Vertikální elektrický proud atmosféře definován jako množství elektřiny, které projde jednotku doby jednotkovým průřezem atmo­ sféry. e Dosadíme-li této rovnice průměrnou hodnotu (100 V/m, j