Vertikální elektrický proud atmosféře definován jako množství
elektřiny, které projde jednotku doby jednotkovým průřezem atmo
sféry.10-16A/cm2, což odpovídá vteři
novému průchodu asi 1800 elementárních kvant elektřiny každým centi
metrem plošným.10-3 elst. jedn. jednotek).R.T. Wilsonem, byla popsána předchozím odstavci (str. 38.10-10 elst. stagnujícím vzduchu (jeskyně, sklepy obytné místnosti)
vzrůstá množství radonu vydávaného stěnami tím často hodnoty
desetkrát vyšší než jsou normální hodnoty. jestliže množství kladných záporných iontů, obsažených
v cm3, n_, jejich pohyblivosti intensita elektrického pole
atmosféry potom názoru plyne, intensita dána součinem
Obr. jedn. ka
pilára světlosti 0,3 mm, rozšířená koncích, nichž rtuť,
rozdělená dvě části sloupečkem alkoholického roztoku
kyseliny sírové. 38a zvětšeném měřítku.
e
Dosadíme-li této rovnice průměrnou hodnotu (100 V/m, j. Dosadíme-li tohoto vztahu
za výraz závorce dostaneme rovnici (24), totiž X. Rovněž při bouřích násled
kem zvýšeného vertikálního proudu elektrického, rostě hodnoty
stonásobné^při čemž roste hodnot nižších než hodnoty ležící
mezi 20. Přístroj podle C.sféře. Jestliže posuneme sloupek
kyseliny zvětší povrch rtuti, který kontaktu ky
71
. Tento proud bývá většinou určován nepřímo, změ
řených hodnot nebo také Přímá metoda měření, udaná
C.
Fe (n+ ft- k), jestliže náboj iontu elementární kvantum
elektřiny, 4,77. čili 2,8.
Mezi povrchem rtuti kyseliny existuje určitý kontaktní potenciál,
který dán vytvořením elektrické dvojvrstvy, vrstvy kladného
náboje rtuti záporného kyselině. 68). Wilsona měření vertikálního proudu atmo
sféry kapilárním elektrometrem.
Tato metoda však nehodí registraci proto Wilson modifikoval
(1916) tak, použil velmi citlivého kapilárního elektrometru, který je
schematicky znázorněn obr.
3,3. Něco kyseliny sírové odděluje rtuť stěn kapiláry.) (2,5.10~4 sec-1), dostaneme pro průměrnou
hodnotu 8,3 elst
