Rovněž při bouřích násled
kem zvýšeného vertikálního proudu elektrického, rostě hodnoty
stonásobné^při čemž roste hodnot nižších než hodnoty ležící
mezi 20. jestliže množství kladných záporných iontů, obsažených
v cm3, n_, jejich pohyblivosti intensita elektrického pole
atmosféry potom názoru plyne, intensita dána součinem
Obr.
Tato metoda však nehodí registraci proto Wilson modifikoval
(1916) tak, použil velmi citlivého kapilárního elektrometru, který je
schematicky znázorněn obr. 38.
Vertikální elektrický proud atmosféře definován jako množství
elektřiny, které projde jednotku doby jednotkovým průřezem atmo
sféry.10-3 elst. Něco kyseliny sírové odděluje rtuť stěn kapiláry. ka
pilára světlosti 0,3 mm, rozšířená koncích, nichž rtuť,
rozdělená dvě části sloupečkem alkoholického roztoku
kyseliny sírové. jedn. Přístroj podle C.) (2,5. Dosadíme-li tohoto vztahu
za výraz závorce dostaneme rovnici (24), totiž X. stagnujícím vzduchu (jeskyně, sklepy obytné místnosti)
vzrůstá množství radonu vydávaného stěnami tím často hodnoty
desetkrát vyšší než jsou normální hodnoty.
3,3. Wilsona měření vertikálního proudu atmo
sféry kapilárním elektrometrem. jednotek).10-16A/cm2, což odpovídá vteři
novému průchodu asi 1800 elementárních kvant elektřiny každým centi
metrem plošným. Wilsonem, byla popsána předchozím odstavci (str. čili 2,8.
Mezi povrchem rtuti kyseliny existuje určitý kontaktní potenciál,
který dán vytvořením elektrické dvojvrstvy, vrstvy kladného
náboje rtuti záporného kyselině. Tento proud bývá většinou určován nepřímo, změ
řených hodnot nebo také Přímá metoda měření, udaná
C.10~4 sec-1), dostaneme pro průměrnou
hodnotu 8,3 elst.R. Jestliže posuneme sloupek
kyseliny zvětší povrch rtuti, který kontaktu ky
71
.10-10 elst.
Fe (n+ ft- k), jestliže náboj iontu elementární kvantum
elektřiny, 4,77. 38a zvětšeném měřítku. 68). jedn.sféře.T.
e
Dosadíme-li této rovnice průměrnou hodnotu (100 V/m, j
