Atmosférická elektřina

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: František Běhounek

Strana 69 z 130

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Proto měření provedená touto apa­ raturou mají jen relativní význam. Val-Joyeux pozorováno meto­ dou Gerdienovou 1923 subjektivně třikrát denně hod.), podobně Tortose, observatoři Kew pozoruje subjektivně jednou denně hod. Aby této chybě zabránili, přidali autoři rozptylovému tělesu ochranný válec, který obklopoval rozptylové těleso, něž byl isolačně nasazen, byl při tom spojen zemí. Velmi mnoho pozorování bylo však vykonáno místech nechráněných proti vlivu elektrického pole atmosféry, takže jejich cena problematická. Válec byl dole otevřen jeho průměr činil asi cm (průměr rozptylového tělesa cm). můžeme dosaditi součin kapacity přístroje C a potenciálu 70, Vt, takže pozorování pak redukuje zase odečtení potenciálu elektrometru počátku konci měření. Celoroční pozorování byla prováděna různých observatořích na kontinentech dobu jednoho nebo více roků. horských měření máme dosud nejúplnější pozorování Davosu (1560 nad mořem), kde byla prováděna registrace 69 . znamená, že neextrahuje vzduchu jen část iontů (podmínka pro Ohmův proud a správné měření 2), nýbrž všechny ionty (podmínka pro měření koncentrace iontů atmosféře). Vznikl tak totiž podstatě válcový kondensátor, zcela analogický s iontometrem, při vysokém potenciálu rozptylového tělesa (které zde tvoří vnitřní elektrodu kondensátoru) malém proudění vzduchu pracuje přístroj oboru nasyceného proudu jako iontometr. Tím ale podstatně byly změněny dvě podmínky, určující měření: jednak kapacita rozptylového tělesa, jednak podmínka, při měření musí přístroj pracovati oboru Ohmová proudu. místního času) přístrojem Gerdienovým, mimo četná měření prováděná celý den, Slučku (Pavlovsk) byla registrována vodivost 1916 1920 me­ todou Scheringovou. 1910 provádějí se Potsdamu, nejdříve metodou Scheringovou, později (od 1927) metodou Gerdienovou, registračně.dřívější době velmi oblíbená byla metoda měření, kterou zavedli J. Integrací rovnice (22) logaritmováním dostaneme totiž pro výraz: (25) log nat , t Qt kde náboj rozptylového tělesa počátku konci pozorování, které trvá vteřin. Neměřila přímo nýbrž rozptylový koeficient (rovnice 22), který ovšem určitých podmínek polární vodivosti přímo úměrný. Elster Geitel roce 1899. Jako elektro­ metru bylo používáno málo přesného lístkového elektrometru Exnerova, kde poloha lístku škále odečítána jen lupou, jako rozptylového tělesa válce, nasazeného přímo elektrometr.) Wilsonovou metodou 1909 roce 1931 byla deska přístroje umístěna přímo niveau zemského povrchu zařízena podzemní laboratoř), lodi ,,Carnegie“ byla při všech plavbách měřena vodivost jednou denně (zpravidla hod