’ Nevýhodou těchto sond okol
nost, tmy neúčinkují, potřebují poměrně silného osvětlení, atmo
sféře obsahující prach rychle jejich účinek klesá posléze, vysílají
jen elektrony, jest negativní částice, nikoliv ionty obojího znamení,
jako kouřové eventuálně radiové sondy. hořčíku) vysílá
pod účinkem denního světla elekfrony. Rourka vodivě spojena nádobou elektrometrem. Jeho tvar velmi jednoduchý,
je kovová nádoba většího objemu, naplněná vodou, která vytéká
z jemné rourky zasazené blízko dna otvorem tak malým, voda
jen kape. radia většiny jiných radioaktivních látek záření a
provázeno zářením které ionisuje vzduch značné vzdálenosti od
kolektoru působí tak určitou deformaci ekvipotenciální plochy, kterou
lze jen těžko korigovati výpočtem. Proces obdobný vybíjením
13) Totéž platí ovšem také laku při použití radia nebo ionia.
52
. Jako materiálu bývá zpravidla užito buď malých stop radia, ev. Polonium bývá opatřeno nátěrem,
který chrání proti vlivu povětrnosti, ale při tom musí býti dosti tenký,
aby záření které prakticky úplně absorbováno hliníkovou folií
0,05 silnou, ještě nátěrem prošlo.13) Mimo různé mechanické potenciální sondy
byly zejména koncem minulého století velmi používáno tak zvaných foto
elektrických sond. Kapkových kolektorů
ovšem nelze užiti při mrazech, ačkoliv určité míry možné snížiti
bod tuhnutí vody přimíšením alkoholu, kuchyňské soli nebo chloridu
vápenatého. Zakládaly tom, čerstvě vyleštěná pntom
amalgamovaná destička zinku nebo též hliníku, ev.observatořích zejména pro účely registrační velmi často užíváno
kapkového kolektoru lorda Kelvina. Užití polonia nevýhodu proti radiu nebo
ioniu, poměrně rychle rozpadá (poločas měsíců), takže nutno
kolektor vždy jednou rok nebo dva roky vyměniti, výhodou okol
nost, polonium vysílá jen záření takže referenční bod dobře
definován.
ionia, které jsou fixovány pomocí laku kovové destičce nebo polonia,
které nevážite]ném množství deponováno destičce elektrolyticky
nebo elektrochemicky. všech sond,
s výjimkou kapkové, nutno dbáti, aby ionty jimi produkované nerušily
měření ionisace nebo též elektrické vodivosti atmosféry, která obser
vatořích bývají zpravidla prováděna paralelně měřením gradientu.
Žádná potenciální sonda nepůsobí bezprostředně, kolektor ne
ztratí okamžitě svůj vlastní náboj, čili nezíská okamžitě potenciál refe
renčního bodu, nýbrž určitý čas. Proto posledních letech velmi rozšířilo použití radioak-
, tivních kolektorů, kde ionisovaný kouř plamenových kolektorů nebo
doutnáků nahrazen ionisačním účinkem paprsků radioaktivních pro
duktů. tomuto účelu hodí dobře
zředěný zaponový lak. tomto
případě kapky postupně odnášejí vlastní náboj kolektoru referenční
bod leží určité vzdálenosti pod místem výtoku. Proto jich lze použiti jen při
normálním stavu elektrického pole atmosféry, když indukovaný
náboj sondy negativní, jasného počasí dne
